Psychomotorický vývoj v 7.-9.měsíci: Už je mi půl roku aneb mámo, táto, já už se přesouvám! 1.díl

Psychomotorický vývoj v 7.-9.měsíci: Už je mi půl roku aneb mámo, táto, já už se přesouvám! 2.díl

V tomto období děti zúročí všechny dovednosti, které se naučily v předchozím období a začnou objevovat prostor nad sebou, vzpřimují se do vertikály a díky velké touze dosáhnout na hračky mimo dosah se začnou pohybovat vpřed lezením.

8-9 měsíců
Toto období je typické velkým rozvojem dovedností, dítě objevuje více vertikálu. Vertikalizace je pudová záležitost, tuto snahu má i slepé dítě, je-li mentálně zdravé. Dítě se začíná vytahovat u nábytku nebo překážky do vysokého kleku a ze šikmého sedu se může dostat do lezení po čtyřech nebo do volného sedu. Pořadí těchto dovedností může libovolně změněno, záleží na motivaci dítěte, který model zkouší jako první. Snažíme se hlavně o to, aby dítě žádný model nevynechalo. Psychomotorický vývoj je u každého z nás geneticky zakódovaný jako program. Tak jak zraje mozek, tak se dítě učí novým a novým dovednostem. Zdravému dítěti není třeba nijak pomáhat, jen je třeba mu k tomu poskytnout prostor a podmínky, aby si mohlo všechno samo vyzkoušet a mělo k tomu dostatečně podnětné prostředí. Zvýšenou pozornost je mu třeba věnovat až tehdy, pokud něco neprobíhá tak, jak by mělo. Pojďme si tedy popsat, jak by tyto nové dovednosti v období osmi měsíců měly ideálně vypadat.

Lezení po čtyřech
Důležitou dovedností, kterou dítě objevuje je tzv. diferenciované zaujetí polohy na čtyřech. Dítě se v šikmém sedu snaží dosáhnout pro nějaký objekt před sebou, na který nedosáhne, opře se o spodní koleno, horní nohou si nakročí a pokračuje otočením do polohy na čtyřech. První kroky realizuje většinou až po několika dnech, kdy tuto polohu zaujme. Při lezení po čtyřech je vždy jedna noha v opoře a druhá nakračuje, horní končetiny pak přesně naopak. Dítě se pohybuje zásluhou diferenciace svalů trupu a páteře ve zkříženém modelu, který je mu umožněn díky schopnosti vzpřímené páteře rotovat. Zpočátku mluvíme o nevyzrálém lezení, kdy můžeme vidět, že má dítě hlavičku hodně v záklonu, prohnutá nebo vyhrbená záda, lokty mohou být trochu pokrčené, prsty mírně pokrčené, ruce i nohy mohou být lehce vtočené směrem dovnitř. Při lezení můžeme vidět, že má dítě lehce nadzvednuté bérce nad podložku, při nakročení nohy má ohnutou nožku v kotníku, špička směřuje k podložce.
Toto by se však mělo během krátké doby změnit. Dítě se začne opírat o rozvinutou dlaň s volně nataženými prsty směřujícími dopředu, pánev je ve středním postavení, páteř napřímená, hlava je nesena vzpřímeně. Při kroku je celý bérec a nárt volně tažen po podložce. Při lezení již nepozorujeme velké vychylování těla do stran, kroky jsou symetrické, přiměřené dlouhé, nožičky se nevtáčejí dovnitř ani ven.

Lezení patří mezi nejdůležitější milníky ve vývoji. Zaujímá ve vývoji veliký časový úsek, většinou trvá 4 až 5 měsíců, než děti dosáhnou samostatné chůze v prostoru. Při lezení dochází k posilování zádových i břišních svalů, propojují se hemisféry, zlepšuje se koordinace pohybů. I proto se lezení často používá jako samotná terapie, při lehčích potížích se dítě může „prolézt“ k lepšímu držení těla. Bohužel je však dnes stále mnoho dětí, které vůbec nelezou. Důvodů k tomu je mnoho. Je důležité dítěti v tomto období nabídnout neklouzavý povrch, neboť stále větší obliba plovoucích podlah v domácnosti může být příčinou toho, že dítě vůbec nepoleze, neboť to díky dlouhodobému nezdaru nakonec vzdá a pohybuje se vpřed spíš plazením a pak jde rovnou do stoje u nábytku. Další příčinou může být to, že dítě nemá dostatečnou motivaci k pohybu vpřed. Pokud mu jsou podány všechny hračky, o které projeví zájem, nemusí pak usilovat o zaujetí nové polohy. Může být přehlceno podněty a nemá pak tolik potřebu zkoumat své tělo a předměty v okolí, otáčet se, přemisťovat se samo. Dalším důvodem může být pasivní posazování. Dítě je v sedu spokojené, protože má volné ruce pro manipulaci s hračkou a vidí svět z jiné perspektivy. Pokud však dítěti rovnou ukážete cíl, nenecháte ho jít svou cestou, pravděpodobně se po ní už nikdy nevydá. Spousta pasivně posazovaných dětí neleze nebo lezou jen velmi krátce. Více si o sedu povíme v následující kapitole. Dalším důvodem, proč dítě neleze, může být užívání chodítka. Rodiče jej pořizují dítěti v dobré víře, že mu pomohou dříve chodit a zabezpečí jej před úrazem. Bohužel jsou tyto představy mylné a chodítko nástup samostatné chůze neurychlí. Dítě si v něm spíše koleduje o naučení nesprávných pohybových vzorů, protože chůze v chodítku není běžné chůzi mnoho podobná. Navíc dítěti seberete radost, že dosáhlo samo nějaké nové dovednosti. Stává se na vás závislým, do chodítka se samo nedostane a nemůže z něj ani ven, aby si například sebralo hračku ze země.

Sed
Sed je jedním z cílů vývoje, mnoho z nás v něm stráví podstatnou část svého života, proto je tolik důležité, abychom se jej naučili zaujmout co nejsprávněji. Volný sed, tj. samostatný sed bez opory rukou se neobjevuje u dítěte náhodně. Dítě k němu dospěje ve chvíli, kdy se zmocní hračky a chce ji vyzkoušet oběma rukama. Když jsou na to řádně připraveny svaly, není nic snazšího, než se přetočit ze šikmého sedu a posadit se na zadek, uvolnit si tak obě ruce pro manipulaci s hračkou. Nebo se dokonce přetočit z polohy na čtyřech přes šikmý sed či se spustit z vysokého kleku opět přes šikmý sed do volného sedu. Zdravé dítě sedí s napřímenou páteří, pěkně na obou půlkách zadečku.


Dítě, které neprodělalo ideální vzpřímení na horních končetinách nebo bylo pasivně posazováno dříve, než na to bylo připraveno, mívá pánev často nedostatečně vzpřímenou. Buďto si sedí až na křížové kosti a záda má kulatá nebo naopak má překlopenou pánev vpřed a záda nadměrně prohnutá v bederní oblasti. Často pak vidíme i vypouklé bříško, zakloněnou a přesunutou hlavičku. To poznáme podle zářezů nahrnuté kůže za krkem, dítě má jakoby kratší krk, ramínka jsou často vytažená dopředu a nahoru. Všechny tyto dysbalance jsou pak do budoucna zdrojem vadného držení těla a tím přetěžování páteře a dalších kloubů.
Dalším častým nešvarem je tzv. sed do W aneb sed mezi patami. Využívají jej děti, které nemají dostatečně zapojené bříško a ostatní svaly hlubokého stabilizačního systému. Dítě si tím, že si sedne mezi paty, vytvoří širší základnu. Takový sed je pro něj pak pohodlný, protože je stabilnější. Snižuje tak přirozenou stimulaci rozvoje rovnovážných reakcí, stěžuje rotaci trupu a křížení přes osu těla a tím může mít vliv i na neúspěšný rozvoj grafomotoriky. Neblahý vliv má taky pro jeho kyčle, které jsou ve velké vnitřní rotaci, což nepříznivě ovlivňuje formování hlavice stehenní kosti a jamky pánevní kosti. Jsou v něm nadměrně napínány vazy a šlachy a to nejen kyčlí, ale i kolen. Pokud v něm dítě tráví více času, může vést až k poruchám jako jsou například vbočená kolena do X nebo hypermobilita. Pokud si všimneme, že dítě tuto polohu začíná využívat, důsledně jej opravujeme a snažíme se o to, aby si tuto variantu nezafixovalo.

Vysoký klek
Dítě se v tomto věku také pokouší dosáhnout na předměty umístěné vysoko nahoře, což jej dovede k tomu, že se chytí nejprve jednou rukou, posléze i druhou rukou a vytáhne se u překážky rukama nahoru. Skončí prozatím ve vysokém kleku na kolenou, pozice je to nejistá, nestabilní a ideálně se vyvíjející dítě ji velmi brzy opustí.

Fyzioterapie pro novorozence, kojence a batolata

 

 

Potřebujete pomoci s tímto problémem?

Objednejte se k nám!
Kontaktujte nás telefonicky
+420 607 225 006