Ploché břicho – mít či nemít?
Vosí pas, V-éčko, pekáč buchet a další názvy pro vtažené břicho a přeštípnutý pas, to jsou v dnešní době synonyma ideálu a kultu krásy. Naše společnost si vytvořila představu ideálu, jak by mělo vypadat. A s tímto ideálem se porovnáváme a snažíme se mu přiblížit. To je ale také často zdroj našich jednak potíží a také komplexů. Když chceme vypadat štíhlejší, vtáhneme břicho. Jinou část těla tak lehce „zhubnout“ neumíme. Břicho ale vtahujeme také často zcela nevědomě, a to, když jsme ve stresu, něčeho se bojíme, či jsme pod stálým tlakem. Ale také břicho stáhneme, když nám chybí důvěra, jistota a možnost prostě vypnout. A když břicho posilujeme, tak ho také stahujeme a vtahujeme.
Ale co to vlastně znamená, když je břicho stažené a vtažené? Je to zdravé? Podívejte se na druhou stranu na jiné kultury – samuraj, sumo, indián, masaj ale třeba i batole. Jsou přeštípnutí v pase? Nejsou! Proč by si přeci zeslabovali střed svého těla, centrum, z kterého vychází síla. Samuraj či sumo potřebují mít velkou sílu a stabilitu. Je to ale zcela jiná síla než síla kulturisty. Ten sice uzvedne bicepsem bůhví kolikakilovou činku, ale když se bude mít srovnat třeba jen v pozici na všech čtyřech a zvednout ruku, tak se roztřese a stačí do něj jen lehce strčit a už se klátí k zemi. Tato síla, která zajistí naši dobrou pevnou polohu a umožní vykonat nečekaný, či rychlý silový pohyb, ale také udržet balanc v jakékoli situaci, vyžaduje dobrý střed těla a schopnost neustále číst prostředí a vyvažovat ho. A tyto schopnosti, které jsou tou pravou tělesnou silou, jsou závislé na našem středu. Na tom, jak jsme v něm dobře ukotvení. Protože jsme tak silní, jak je silný náš střed. A silným středem není úzký pas a vyrýsované buchty na břiše.
Tak přesně takto by zdravé břicho nemělo vypadat.
Je už tedy představa, že pas by neměl být úzký, ale spíše široký a vyplněný trochu přijatelná? Pokud ne zcela, jdeme dále. Co se stane, když vtáhneme pupík k páteři, jak se na plno i „zdravotních“ cvičení cvičí? Rozdělíme pas na dvě poloviny. Zkuste si to. Vtáhnete břicho a začnete dýchat jen nahoru do hrudníku. Vypne se hrudník a klíční kosti se zvýrazní. Naopak pánev se oddělí a možná cítíte práci svalů bederní páteře. Prof. Kolář to nazval trefně syndromem přesýpacích hodin.
Když se podíváte na kostru člověka, všimněte si, jak hrudník a pánev, tedy velké, pevné kostěné celky jsou spojeny bederní páteří, které na rozdíl od jejích sousedů chybí nějaké kostěné zpevnění i zepředu. Trochu tam tak vlaje. Je to pravděpodobně daň za naši vzpřímenou chůzi po dvou a tuto oblast ještě matka příroda nestihla dořešit, a proto máme s křížem kříž. A pak tedy dochází k tomu, že každý pohyb, který uděláme, se přenese do bederní páteře, která se neustále nadměrně vychyluje na jednu a na druhou stranu. Není divu, že pak bedra bolí. Hrudník s pánví tedy potřebují propojit funkčně – svalově a tím se ochrání a zpevní bederní páteř. Proto svaly trupu musí pracovat tak, aby toto propojení hrudníku a pánve zajistily.
Většinou si jsou všichni až příliš kriticky vědomí toho, že jejich břišní svaly nepracují tak, jak by měly, ale problém je, že nemají dobrou představu, jak by měly fungovat správně. Plno lidí chodí na různé Core trainingy apod., ale opravdové zpevnění centra mají velmi špatné. Pro ilustraci uvedu příklad. Na jednom veletrhu jsem dělala diagnostiku chůze a běhu. Paní šla na páse a já jsem viděla, jak je to celé „rozklížené“, pánev jde při každém kroku ze strany na stranu, ždíme se v pase, přetěžuje bedra, a tak jsem ji opatrně začala naznačovat, že zajištění beder nemá úplně ideální a že si je přetěžuje. Ale paní mi říká: „Střed těla ten mám dobrý, ten hodně cvičím“. To, že chodí třikrát týdně na drsný Core training, kde se cvičí dlouhé výdrže v prkně apod., vůbec nezajistí správné fungování středu těla. Ten je nutné totiž cvičit trochu jinak. Je to trochu paradox, ale často ti hodně vytrénovaní a vysportovaní, mají tak hodně naposilovanou svou svalovou nerovnováhu, v čele s vypracovanými pouze povrchovými svaly břicha, že je někdy dost těžké ji rozbít. Často lze lépe v naší hantýrce tzv. zapojit břicho (ve smyslu koordinace bránice, hlubokých břišních svalů a pánevního dna) u šedesátileté přiměřeně se pohybující paní, než u dvacetiletého atleta. Naše fyzioterapeutická práce pak spočívá v tom, že musíme dobře uvolnit stažená místa v břišních svalech a bránici, abychom mohli bránici a hluboké břicho dobře zapojit a aby tyto svaly získali opět schopnost relaxace a protažení. To je totiž naprosto klíčové. Když se tato stažená místa uvolní, stačí pak relativně málo, střed těla se začne ochotně a sám zapojovat a často až zázračně mizí bolesti zad či krční páteře.
Odpovědi na to, jak postupovat, když chcete mít zdravý střed, Vám dají další články anebo pokud chcete začít rovnou s praxí, přijďte si k nám zacvičit třeba na Zdravá záda či Core a funkční trénink a dozvíte se víc.
Střed těla, core, seznamte se! Umíme ho opravdu zapojit?
Pozor! Cvičení Core lze provádět i bez jeho zapojení.