Kraniosakrální terapie
Jedná se o velmi jemnou, ale účinnou metodu, kdy terapeut respektuje tělo a procesy v něm probíhající. Cílem ošetření je navození stavu harmonie a opětovné rovnováhy celého systému – tělo, emoce, mysl.
Metoda používá pro diagnostiku pulsaci mozkomíšního moku. Ten se pohybuje uvnitř systému membrán jdoucího od lebky (krania) přes páteř až ke křížové kosti (sacrum). Díky přenosu skrze fascie je hmatatelný na celém těle. Terapeut palpací vyhodnocuje aktuální vitalitu a zdraví klienta a také oslabená a napjatá místa. Jemnými technikami potom pracuje na zjištěných nerovnováhách, které mohou být způsobeny fyzickou příčinou, stejně jako např. emočním stresem a pod.
Metoda je vhodná pro všechny věkové kategorie.
Ošetření dospělých kraniosakrální terapií je doporučováno např. při:
– bolestech hlavy, krku a zad, migrénách
– skolióze, problémech s koordinací pohybu
– chronické únavě
– očních obtížích, po náročných dentálních ošetřeních, rovnátkách
– při tinnitu
– zažívacích obtížích
– premenstruačním syndromu
– následcích zranění a operací apod.
Ošetření miminek a dětí kraniosakrální terapií se využívá především:
– jako doplněk k Vojtově metodě
– při kolikách, častém pláči
– problémech se spánkem, sáním
– při poruchách učení, soustředěnosti, hyperaktivity apod.
Jak kraniosakrální terapie probíhá?
Ideálně v leže na lehátku nebo matraci v oblečení. Ošetření je v klidném a pomalém tempu bez manipulací s jemnými doteky na nohou, pánvi, břichu, hlavě. Klient se dostane do relaxovaného, meditativního stavu. Podle citlivosti může, ale nemusí, vnímat teplo, brnění, proudění energie, vidět obrazy, cítit emoce.
Práce s dětmi, které jsou často hyperaktivní a neklidné, vyžaduje od terapeuta velkou flexibilitu. Ošetření probíhá buď na lehátku nebo na zemi při klidné hře, někdy i v klíně rodiče. Vybudování pocitu důvěry je pro kranio terapii klíčové. Vyplatí se být trpělivý a dovolit tělu dostatečný čas, aby reagovalo ve svém vlastním tempu.
Někdy lze při ošetření malých dětí využít jejich přirozené napojení na matku a ošetřit nejprve matku za přítomnosti dítěte. To z ošetření profituje, aniž jsou na něj vyvíjeny přílišné nároky.
Více k jednotlivým věkovým kategoriím dětí uvádí terapeutka Edit Tichá:
Kojenci a velmi malé děti:
Na ošetření malých dětí je vhodné připravit hlavně maminku, respektive rodiče. Jestliže mi děťátko dovolí, po přivítání se s ním si ho položím na lehátko, maminka si sedne z druhé strany lehátka, povídám si s ní i s miminkem o tom, co potřebují, co zažili a co je trápí. U toho se děťátka jemně dotýkám tam, kde je potřeba (bříško, křížová kost, týlní kost, bránice). U toho miminko někdy dosycuje porodní pohyby nebo začne spontánně plakat, sdílí pláč vzpomínek (ne vždy). Je to vysoký tón, kterým děťátko vypráví, co zažilo a mojí a maminčinou úlohou je v té chvíli jen naslouchat a jemně ho slovně podporovat, aby vědělo, že to konečně někdo doopravdy slyší, jak se tenkrát cítilo. Malí, velcí, potřebujeme, aby nás někdo vědomě vyslyšel. Tento pláč po chvilce ustane a miminko si většinou zhluboka oddechne. Vzorce napětí v těle se rozpouští a celé tělíčko se uvolňuje. Takto často povolují poporodní nesymetrie nebo nějaká neochota k pohybům. Některá miminka potřebují být celé ošetření u maminky v náručí. Nikdy je nenutím k tomu, co nechtějí. Ošetření probíhá v oblečení.
Děti předškolního věku:
i zde platí, že kraniosakrální terapie nejlépe probíhá v oblečení, v klidu na lehátku, kde si děťátko vyrobí hnízdečko z dek, do kterých se zavrtá a já se ho potom dotýkám a ošetřuji ho. Maminka většinou sedí vedle lehátka a čte oblíbenou knihu nebo vypráví pohádku. Některé děti si vystačí se mnou, tak si povídáme, nebo je v tichosti ošetřuji pomocí doteků na bříšku, hrudníku, křížové kosti nebo hlavě, tam, kde je potřeba, aby se tělo mohlo uvolnit. Hlavně menší děti, které nevydrží ležet na lehátku, nebo je to pro ně díky zkušenosti nepříjemné, sedí na zemi a hrají si. Já si přisednu a dotýkám se. Jsou i terapie, kdy si s dětmi vystačíme s pastelkami a papírem a povídáním. I tak se jich ale občas velmi podporujícím způsobem dotknu, aby se mohlo uvolnit uložené napětí z nervového systému.
Děti školního věku:
Mám zkušenost, že tyto děti velmi vítají lehátko jako možnost odpočinku, sdílení, a příjemných uvolňujících doteků. Tady už probíhá terapie jako u dospělých. Nejdůležitější je vždy důvěra mezi dítětem a mnou a také rodiči. Jestliže vyhledali pomoc kraniosakrálního terapeuta, je vhodné dítě připravit na téma, které by rodiče ve společném životě s dítětem rádi posunuli, probrali, pomohli si navzájem. Dítě by mělo vědět, proč přichází, a že o tom budeme mluvit. Už tato malá informace znamená pro děti velkou důvěru: rodiče vědí, že nejsem někde úplně spokojený a ještě si o tom s někým popovídáme. Když se děťátku špatně sdělují tělesné vjemy, povzbudím ho k malování.
Jak často je kraniosakrální terapie vhodná?
Optimální četnost závisí na mnoha faktorech – typu řešených obtíží, výchozího stavu těla a pod. U dospělých je obvyklý rozestup mezi ošetřeními dva až tři týdny. U miminek stačí obvykle jedno ošetření, u dětí s ADHD se doporučuje pravidelné ošetření každý týden, případně co čtrnáct dní.
Více o kraniosakrální terapii se dočtete v těchto článcích:
Kraniosakrální osteopatie – jemná terapie, která jde do hloubky
