Co je to symbol a symbolický život?

Teoretické vymezení symbolu z pohledu analytické psychologie

Symbol, z řeckého „symbolon“, vyjadřuje smlouvu, znamení, předzvěst, ale také signál, či tajné znamení. Dále může vyjadřovat situaci, kdy jsme s něčím v souladu, zasáhnutí cíle, nebo uvedení něčeho do pohybu (Slovník Analytické psychologie, Müller, Lutz a Anette, Portál 2006)

Aspekty symbolu

Symbol umožňuje vyjadřovat situace a skutečnosti, které nás určitým způsobem přesahují a nejdou vyjádřit jednoznačně. Často se jedná o snahu vyjádřit tak komplexní a mnohovrstevné skutečnosti, jako je úplný život s jeho protiklady.

Symbol nemá univerzální platnost. Působí na jednotlivé subjekty různě a proto také jeho význam je subjektivní, vztahuje se k individuální zkušenosti. „Symboly zakoušíme ve snech, ve fantaziích, v básnických obrazech, pohádkách, mýtech, znázorněné v umění atd.“ (Dynamika symbolů, Verena Kast, Portál 2014) „Mýty nám vyjevují jednu velmi zásadní věc: že na samém dně propasti je možno uslyšet hlas spásy. V černém okamžiku přichází záchranné poselství proměny. V nejtemnější chvíli se objevuje světlo“. (Síla mýtu, Joseph Cambell, Argo 2016) „Symboly mohou ale vznikat a zobrazovat se zcela spontánně“. (Dynamika symbolů, Verena Kast, Portál 2014)

Symbol je propojující řečí mezi nevědomím a vědomím. Protože v nevědomí neplatí kauzální pravidla, forma a struktura našeho světa, používá nevědomí ke komunikaci řeči symbolů. Teprve uvědoměním si symbolického významu snů, ať už se jedná o sny noční, či tzv. denní snění či aktivní imaginaci, dostáváme se do kontaktu se sebou a s tvůrčí a hybnou silou našeho bytostného já, které nám může pomáhat dávat určující směr našeho života a tím transformovat hybnou a tvořivou sílu nevědomí.

„Symbol je tak nejlepší možnou interpretací situace, která se nedá poznat“. (PhDr. Ludvík Běťák, 2017)  Symbol může být manifestací archetypu, koncentrované lidské zkušenosti, který ale má na rozdíl od archetypu konkrétní emoci a význam. Nejedná se tedy o setkání s archetypem, ale o spojení mezi archetypem a konkrétní, individuálně prožívanou, situací. „Archetypy jsou tedy současně představami a emocemi. Vždy je tedy potřeba přihlédnout k jejich numinozitě (psychické energii), tedy k jejich vztahu k živému člověku“. (Člověk a jeho symboly, C.G.Jung, 2017)

Symbolické vyjádření v podobě uměleckých děl umožňuje setkání s přesahujícím prožitkem i na kolektivní úrovni. Jedná se tak v přeneseném smyslu slova o možnost spojení se s vlastní duší a zároveň propojení s dušemi ostatních lidí, kteří jsou naladěni na podobné vnímání symbolického uměleckého díla.  Dochází tak k setkání s přesahující zkušeností na kolektivní úrovni, které je ale stále subjektivně vnímáno každým ze zúčastněných. Typickým příkladem takového zážitku je přednes symfonické básně, kdy dochází ke koncentrovanému spojení interpretů a posluchačů. Koncentrace je umocněna osobností dirigenta a naladěním publika na přednes. Právě naladění na symbolický jazyk je jedním ze základním předpokladů funkčnosti symbolu při terapeutické práci.

Symbol a znak

Symbol je mnohovrstevný, živý a dynamický. Symbol tedy není a ani nemůže být definován. „Symbol a to, co reprezentuje, spolu tedy nějak vnitřně souvisí, nelze je od sebe oddělit. Právě tím se symbol liší od znaku. Znaky jsou stanoveny na základě úmluvy, jsou určeny prohlášením, nemají přebytek významů, ovšem také něco zastupují.“ (Dynamika symbolů, Verena Kast, Portál 2014) Je-li symbol definován, stává se definitivní a tedy konečný, mrtvý a jeho využití pro sdělení „nesdělitelného“ je tím znemožněno.  „Kodifikovaný symbol se stává mrtvým symbolem a z analýzy se tak stává pitva“. (PhDr. Ludvík Běťák, 2017

Symbolický život a jeho aktivace

Jak bylo zmíněno výše, k tomu, aby symbol měl platné využití v psychoterapii, je nutné, aby u klienta byl aktivován symbolický život. Není, podle mého, názoru a zkušeností, univerzální cesty, jak tento symbolický život aktivovat. Záleží na mnoha faktorech, především na tom, jaké je klientovo vnitřní nastavení z hlediska uspořádání jeho psychologických funkcí, jaký je klientův postoj k symbolizaci, v jakém se nachází prostředí, jaké je naladění jeho okolí, jaká je klientova historie a zkušenosti apod.

Není-li symbolický život aktivován vůbec, existuje-li určitý klientův despekt k tomuto způsobu vyjadřování, ale existuje-li důvodná hypotéza, že právě aktivace symbolického života by mohla klientovi výrazně ulevit, případně úplně nastartovat schopnost prožívání a porozumění emocím, začíná zajímavá práce, jak nenásilně symbolický život probudit a dodat klientovi nové „možnosti nazírání rozmanitosti života, a naplno tak rozvinout všechny jeho dispozice“. (Síla mýtu, Joseph Cambell, Argo 2016)

Práce se symbolem a amplifikační metoda

Symbol může být užíván k vyjádření prožitku ze setkání s něčím přesahujícím běžnou zkušenost z reálného života – tzv. transcendentní funkce symbolu, viz příklad v části synchronicita. Tím nám umožňuje propojovat různé roviny života v terapeutickém procesu a dávat tak situacím jinou, novou perspektivu. Není potom důležité, aby terapeut přesně věděl, co daný symbol v klientovi působí, je ale důležité, aby tento pocit evidence měl klient a terapeut ho mohl doprovodit díky vlastní zkušenosti ze symbolického života. Důležité tedy je, aby si byl terapeut vědom své nevědomosti, ale byl stále připraven hledat nové cesty pro objevení klientovi kompetentnosti a zároveň byl připraven zasáhnout, je-li to třeba.

Je-li to vhodné, může být práce se symbolem podpořena prací s kartami, pohlednicemi, sandspielem, hudbou, malováním, aktivní imaginací či jinými technikami a jejich následným zpracováním. Při práci se symbolem se také dají využít amplifikační metody, kdy se terapeut spolu s klientem snaží najít paralely s podobným použitím symbolu např. v mytologii, pohádkách, filmech, uměleckých dílech apod., s cílem usazení duševního jevu do všeobecně lidských archetypových souvislostí. Amplifikace tak může klientovi přinést klid, že na to „není sám“ a že jeho život má a může mít smysl, který má někde evidenci.

Symbolizace a její nebezpečí

Symbolizace není vhodná metoda v každé situaci. Vždy je třeba dbát na to, aby byla symbolizace skutečně funkční a účinná. Například pro rané poruchy a strukturální narušení není vhodná vůbec. Dále, pohybování se pouze v metaforách může být ve skutečnosti obranou před schopností pojmenovat věci pravými jmény.

Existuje také nebezpečí záměny symbolického za konkrétní, tedy snah vytvořit ze symbolu znak, např. jednoznačné snáře, či v tzv. psychosomatické literatuře.

Dalším nebezpečím symbolizace je tzv. chaotizace, kdy může dojít k zaplavení nevědomými obsahy a v krajním případě ke spuštění duševní choroby, neboť podobně, jako existuje útěk před duší, existuje také útěk před reálným světem a vztahy s ním a v něm. Toto nebezpečí je o to více umocněno v současné době, kdy existuje velké množství seminářů a workshopů, které nabízejí možnosti setkání se s transcendentem, ale které nejsou vedeny odborně. V případě, že jsou někteří jedinci dlouhodoběji vystaveni tomuto působení a jsou-li již vnitřně nastaveni k určitému konfliktu mezi vědomým životem směrem, kterým se chce projevit bytostné já, může to vést k psychickým problémům, například spuštění psychospirituální krize.

Jiří Lisý