Hudba hrála v historii lidstva svou nezastupitelnou roli od pradávna. Čteme o ní v legendě o Orfeovi, v tzv. šamanské kultuře je hudba neoddělitelnou rituální součástí, v bibli je význam hudby podtržen hned na několika místech, z husitské legendy víme o síle společného zpěvu, hudba zněla na šlechtických dvorech, při zvláštních příležitostech, v mimoevropských kulturách byl její význam rozšiřován o další kulturní souvislosti. Ve výčtu bychom mohli pokračovat. Proč zrovna hudba? O síle vlivu a léčebných účincích hudby na člověka se často dovídáme více přímo v těchto legendách a příbězích psaných historií.

Dnes je hudba přítomná v našem každodenním životě. Často ji ani nevnímáme (vzpomenete si, jaká hudba zněla, když jste procházeli nákupním střediskem, dívali se na nějakou reklamu, pustili si rádio atd.?), a přece má na nás obrovský vliv. Z neurobiologie a medicínských měření víme, že hudba ovlivňuje aktivitu mozku, fyziologické funkce (např. krevní tlak, tep, svalové napětí atd.), naše prožívání strachu, úzkostí, radosti, zlepšuje naši paměť, soustředění a další. My si však při poslechu hudby nejčastěji uvědomujeme svoje emoce, které v nás vyvolává. Je zajímavé, že jedna hudební ukázka nebo hudební performance dokáže u různých posluchačů vyvolat různé emoční odezvy (např. někdo ji může vyhodnotit jako smutnou, jiný jako spíše melancholickou, další zase jako uklidňující, přitom jde o stejnou hudební ukázku). Odpověď, proč tomu tak je, bychom hledali v širokých kontextech životů každého ze zúčastněných, ale také v jejich biologii a psychice.

Proto je dobré vědět, že hudební výběr, který preferujeme my, nemusí být preferovaný druhými, i kdyby nám to nedokázali vysvětlit a i kdyby se jednalo o kvalitně komponovanou hudbu. Tenhle poznatek je důležitý zejména při muzikoterapeutických sezeních, kde hudba (nebo hudební elementy) hraje stěžejní roli. Hudební prožitek nás totiž spojuje s našimi vnitřními obsahy, které jsou odlišné od vnitřních obsahů druhých. Vyžaduje to být citlivý a vnímavý k potřebám svým i toho druhého a vědomě přistupovat k tomu, co se právě děje. Stejně jako v běžném životě a našich vztazích.

Anna Neuwirthová