KDYŽ PROMLOUVÁ TĚLO – co je psychosomatika?
Mnozí z nás zažili situaci, kdy jim lékař oznámil, že pro obtíže, které je trápí nelze nalézt fyzické příčiny a že si s nimi již nedokáže poradit. Přidá doporučení k návštěvě psychologa nebo psychiatra. To může být velmi nepříjemný moment. Člověku běží hlavou, takže to jsem blázen! Cítí se zahanbený a zmatený a ze všeho nejvíc si přejete, ať to všechno zmizí! Chce dostat léky, uzdravit se a žít zase jako dřív.
….ale situace nemusí být tak bezvýchodná, jak se v tu chvíli zdá, naopak, může to pro nás být nový začátek…
Co je to psychosomatika?
Tělo, mysl a šířeji duše člověka jsou úzce propojeny a vzájemně se ovlivňují, jsou jeden celek. Proto, pokud se zabýváme jakýmkoli problémem člověka, je potřeba brát v úvahu rovinu těla, duše, ale i vnějšího prostředí.
Psychosomatiku lze chápat v užším smyslu jako náhled na zdraví, kdy psychické funkce ovlivňují fyzický stav člověka a v širším pojetí jako komplexní pohled, kdy nemoc vzniká za společného působení vlivů tělesných, duševních, sociálních a nároků prostředí.
Jaké řeší problémy?
V mé praxi se často setkávám s tím, že přicházejí klienti s konkrétním fyzickým omezením nebo bolestí a postupně, jak v psychoterapii rozkrýváme souvislosti, se ukazuje, že za fyzickou obtíží se skrývají důležitá témata, jako například potíže v partnerském vztahu, problémy s dětmi, pocit méněcennosti, tendence se přetěžovat a neschopnost relaxace nebo cokoli dalšího. Pozoruji, že když člověk nemá dostatečný přístup ke svému prožívání, nebo když jsou jeho vnitřní nebo i vnější konflikty natolik silné, že jim nedokáže čelit, ozve se tělo. Často o sobě dává vědět, když si nevěnujeme pozornost a překračujeme naše hranice, žijeme ve velkém stresu, příliš se vydáváme, obětujeme pro ostatní. Tělo řeší problémy, když k nim nemáme vědomý přístup, objevením symptomu bolesti, pohybového omezení, opakujících potíží, projevů může být mnoho.
Tělo jako průvodce. Žít v těle.
Když přijdou fyzické potíže, je jasné, že je v tu chvíli naším největším přáním se jich zbavit a žít jako před tím. Pokud ale ke svým obtížím dokážeme přistoupit ze širší perspektivy, otevírá se nám nový prostor. Nejde jen o to zbavit se symptomu, ale jde o to porozumět mu, zjistit, proč se objevil a co nám chce sdělit. Tělo lez vnímat jako průvodce. A nemoc často přichází v situaci, kdy je potřeba se zastavit, přehodnotit naší situaci, něco změnit a posunout se dál. Cesta uzdravování může být dobrodružná cesta sebeobjevování a seberozvoje. Nemoc nás může vést k vnímání svého těla, mysli a duše, souvislostí a smyslu vůbec.
Vnímání vlastního těla je velmi důležité a to nejen díky nemoci. Často to ale pro nás není jednoduché. Žijeme odděleni od svých tělesných pocitů, tělo nerespektujeme a zanedbáváme, především, abychom plnily očekávání, která jsou na nás kladena. Tělo je ale úžasný zdroj síly, prožitků, potěšení a informací. Když žijeme “zabydleni” ve svém těle, jsme uvolněnější, flexibilnější a sebevědomější. K lepšímu kontaktu s tělem nám může pomoci meditace, jóga, tanec, cvičení pracující s energií (např. tai chi apod.) nebo jakákoli aktivita, při níž vědomě vnímáme naše tělo. Je dobré pěstovat všímavost k tělu, jak říká Eileen Nemeth, (jungiánská analytička, tanečnice a jeden z předních světových odborníků v oblasti terapie pohybem a tancem), žít v těle.