Cesta ke spokojenému rodičovství

Cesta ke spokojenému rodičovství

Seminář pro nastávající maminky

Dítě. Tolik se na něj těšíme. Přejeme mu jen to nejlepší. Porod dítěte nás vrátí k nám samým. S dítětem žijeme druhé kolo v životě, vynoří se nám spousta zasutých vzpomínek z dětství. Pokud byly naše rané roky spokojené a harmonické, vynoří se spokojenost. Pokud jsme v útlém mládí utržili i nějaké šrámy na duši (všichni nějaké máme, menší nebo větší:-), najednou se rozpomeneme. Pak rodiče honem chodí na semináře, aby své bolesti nepřenesli na své dítě, které tolik milují. Lze tomu i předcházet. Pročistit témata zasutá v nevědomí už před porodem, aby se miminko narodilo spokojeným, uvolněným a milujícím rodičům.

Když někdo nemůže dlouhodobě otěhotnět, většinou se hledá příčina v těle. Pokud věříme, že tělo je odrazem našeho nitra, pak dává smysl zapátrat i v nitru. Podívat se pod pokličku našeho vědomí, do nevědomí. Do starých bolestí, které nás mohou blokovat, aniž o tom víme. Když bloky vytáhneme z nevědomí do vědomí, můžeme s nimi pracovat. Aby se nám ulevilo. Aby se pohnuly ledy.

Termín a místo: víkend 14. – 15. dubna 2018, od 9 do 17 hodin, v centru Be Balanced, Rybničná 18/1 Praha 6 – Liboc.
Cena a přihlášky: cena semináře je 3 600 korun za oba dva dny. Přihlásit se můžete mailem na adrese eva@hvezdopravkyne.cz nebo telefonem na čísle 608 968 725. Na Vaše otázky Vám ráda odpovím.
Další podrobnosti najdete na webu www.happy-mind.cz.

Na semináři si budeme povídat. Podíváme se na svůj život trochu jinak, než jsme zvyklí. Především ve vztahu k sobě. Protože svůj život si vytváříme sami svými myšlenkami a postoji, které vědomě či nevědomě vysíláme. Pak budeme meditovat. To je to nejvíc, co Vám mohu nabídnout. Meditace má sílu změnit vnitřní nastavení, která nás blokují. Trvale. Umí uvolnit staré bolesti, zasuté hluboko v nevědomí, kde o nich nevíme. Nakonec budeme sdílet. Kdo bude chtít. Sdílená zkušenost z meditací otvírá oči.

Představu o semináři si nejlépe uděláte podle obsahu meditací, kterými budeme společně procházet. Celkem jich společně absolvujeme osm:

Co nás odděluje od mateřství
Je něco, co stojí mezi námi a miminkem? Když se sami na svůj život podíváme zvenku, máme šanci uvidět to, co jinak nevnímáme, protože od sebe nemáme dostatečný odstup. Přesně to uděláme.
Je to skvělá meditace na úvod, zorientujeme se v situaci. V ideálním případě se ukáže, že vše je na dobré cestě. Ale taky nám může bránit strach. Případně neustálý neklid. Nebo obava, jak to zvládneme. Když víme, kde je problém, dá se s tím něco udělat.
Pak vyšleme signál, že máme chuť to změnit. Je to prvotní impuls, který uvede energie v chod.

Bolesti vlastního dětství
Jak jsme se cítili v dětství, se přímo promítá do toho, jak přirození budeme ve své rodičovské roli. Kdo měl dětství ideální, nemá co řešit. Pokud někdo v dětství prožil příliš mnoho bolesti, ať už z příčiny, kterou rodiče měli nebo neměli pod kontrolou, blokuje to v dospělosti vlastní mateřskou roli. Nevědomé vzorce jednoduše zabraňují bolest zreprodukovat a nám v početí.
Takže pokud jste v mládí například vnímali, že vás rodiče neuznávali a potlačovali, nebo Vám nerozuměli, protože byli příliš jiní, případně na Vás přenášeli příliš mnoho odpovědnosti, nebo jste pro ně nebyli prioritou, protože měli příliš mnoho jiných, například existenčních starostí… blokuje to v dospělosti Vaši plodnost. Po bloku zapátráme a poléčíme ho.

Děti mohou mít jen dospělí
Z hloubi duše si položíme otázku: jsem již dospělá? Nebo jsem stále ještě tatínkova holčička? Případně vzorná dcera své maminky? Abychom nevědomky neuvízli v dětské roli. Nám je to pohodlné, dětství je tak krásně bezstarostné. Rodičům to dělá dobře, protože jim to dává pocit užitečnosti a citově je to sytí. A zvenku to navíc často vypadá ideálně. Přetneme pouta k rodičům. Poprosíme je, aby nám dali důvěru. V duchu samozřejmě. Vždyť už jsme dospělí. Vztah k rodičům pročistíme a uhladíme odpuštěním.

Láska v partnerství
Děti se nejlépe rodí z lásky. Cítíme ji k partnerovi? Cítily jsme? Vytratila se nám? Máme mezi sebou tenzi nebo blok?
V našem racionálním světě se může stát, že rozum převáží nad pocity, které jsou nám od přírody dány k tomu, abychom se správně orientovali ve světě. Pak se může stát, chceme dítě třeba proto, že nás tlačí věk. Nevědomě, samozřejmě. Nebo si pořídíme dítě s partnerem, když jsme spolu tak dlouho. Nebo proto, že se to očekává. Taky proto, že není nikdo jiný. Tělo se brání. Nedopustí něco, co pro nás není dobře. Když neslyšíme pocity, chrání nás naše tělo. Funguje to stejně jako u nemocí.
Otevřeme své srdce lásce k partnerovi. Abychom z ní mohli spolu počít dítě.

Souzníme s ženskou rolí
Cítíme se lépe v sukni nebo v kalhotách? Děti rodí ženy, to je přírodní zákon. Jsme smířené se svojí ženskou rolí? Co se v naší rodině říkalo o ženách? Nemůžeme mít někde v hlavě nevědomý program, že nás mateřství degraduje? Nebo pasuje do role oběti? Případně připraví o svobodu?
V hlavě zapátráme po stigmatech, která se nám v rodině táhnou v souvislosti s ženskou linií. A přijmeme svoji ženskou roli. Mateřství je přeci něco tak jedinečného a nepopsatelně krásného.

Nová kapitola života
V těhotenství a později v mateřství potřebujeme klid pro sebe a pro své dítě. Dítě je s námi těsně spjaté a vnímá všechny naše pocity. Cítíme, že nás ohrožují nějaké praktického okolnosti? Bydlení, peníze, ztráta statusu nebo jistot? Osamělost? Faktické okolnosti nezměníme, ale svůj postoj k nim ano. A to jsou ty pocity, které pak naše dítě vnímá.
Abychom se mohly odevzdat svému mateřství, je dobré cítit oporu a ochranu ze strany partnera. Máme ji? Nebo správněji: cítíme ji? I na to se podíváme.

S láskou k sobě pozveme své dítě
Žijeme ve světě jasných představ. Teď chci dítě. Ráda bych, aby bylo… (sami si dosaďte nějakou vlastnost). Snad půjde skloubit s kariérou. Snad budeme mít hlídání. Snad mne manžel uživí. Tyto představy jsou vědomé. Vedle nich je spousta nevědomých, které si přenášíme ze své vlastní výchovy, když jsme byli malí. Ty dělají situaci ještě složitější. Protože o nich nevíme a přitom nám ovlivňují život.

Naše představy dítěti komplikují život. Předem ho svazují. My ho od nich osvobodíme. Pozveme si ho k sobě s láskou. S plným srdcem všeobjímající lásky. A hlavně bez očekávání.

Od kontroly k odevzdání

Svůj život máme paradoxně nejvíc pod kontrolou, když se odevzdáme intuici a vedení svého srdce. Když přestaneme lpět na svých představách a všechno pustíme. Aby si k nám náš život mohl najít cestu sám. Je možné, že jinudy, než si myslíme. Způsobem, který my ne a ne uvidět. Protože jinak už by to dávno bylo, ne?

To se lehko řekne, ale těžko udělá. Jsme zvyklí mít svůj život pod kontrolou. Někde hluboko v sobě máme nedůvěru ve svět kolem. Jsme zablokovaní obavami, o kterých ani nevíme. Uvolníme se a odevzdáme se. Protože nechceme znásilnit svůj osud. Ono to většinou ani moc nejde. Nebo ano, ale výsledek za to nestojí.

 

Eva Prokešová
Lektorka

Skoro každý den vedu konzultace s klienty. A tyto každodenní rozhovory mi potvrzují, jak moc nás formují první roky našeho života, náš vztah s rodiči. Když to poslouchám, mám velkou chuť s tím něco udělat, nějak tomu napomoci. Výsledkem je seminář Cesta ke spokojenému rodičovství. S velkou vnitřní touhou, aby se co nejvíc dětí narodilo co nejšťastnějším rodičům a aby z těch dětí pak vyrostly spokojené, vyrovnané a sebevědomé osobnosti.

Jsem průvodkyně osobní proměnou. Vedu lidi k sebepoznání, k sobě, ke svému pravému já. Protože když jsme sami sebou, nesobecky, vedeni svým nitrem, jsme nejspokojenější a přinášíme nejvíc světu i všem kolem. V meditacích se společně díváme za myšlenky, do nevědomí.

K vytěsněným tématům, která nám řídí život, aniž bychom o tom věděli, bez našeho vědomí nás odklánějí od naší ideální životní cesty. Když je prohlédneme a uvolníme, narovnáme se. Život pak běží o poznání snáze. Protože smyslem života je poznání a je jen na nás, jestli k němu dospějeme životní zkušeností nebo uvědoměním.