Syndrom vyhoření – musí letadlo s hořícím motorem spadnout?

Syndrom vyhoření – musí letadlo s hořícím motorem spadnout?

🛫Představte si sami sebe jako dopravní letadlo. Letadlo je velmi komplikovaný stroj, který ke svému provozu potřebuje složité vnitřní systémy, velmi vzdělaný a kvalifikovaný tým pilotů a letušek. Pokud má ale opravdu sloužit svému účelu, potřebuje také složitou infrastrukturu letiště, řízení letového provozu, tým pozemního personálu, servisní techniky. V neposlední řadě potřebuje také pasažéry, bez nichž by to všechno nedávalo smysl dělat. A s těmi všemi uvnitř i vně musí umět komunikovat.
 
🛬Pokud bychom tento model letadla zkusili aplikovat na naše tělo a oblasti našeho života, mohlo by to vypadat nějak takto – a ano, některá přirovnání jsou lehce přitažena za vlasy:
 
✈️ Trup letadla, motory, elektronické systémy = naše fyzické tělo, srdce a oběhový systém, veškeré autonomní procesy, nad kterými nemáme vědomou kontrolu.
✈️ Piloti = vědomá, rozumová/mentální úroveň.
✈️ Letušky = emoce.
✈️ Řízení letového provozu, ostatní letadla = vnější vztahy.
✈️ Piloti, letušky, pasažéři a letadlo = vnitřní vztahy a dialog.
✈️ Firemní kultura letecké společnosti = kulturní prostředí.
✈️ Pasažéři = smysl existence.
 
👈Je to celé relativně komplexní a komplikované a každou chvíli se může někde něco pokazit, stejně, jako v našem životě. Pokud většina oblastí našeho života funguje více méně správně, drobná i hrubší chyba může být snadno napravena.
Může například dojít k tomu, že letadlu začne hořet motor. Pokud piloti včas zaregistrují kontrolku signalizující požár motoru, dají jí náležitou pozornost a následují procedury jak motor uhasit. Rozrušené letušky mohou rychle přiběhnout do pilotní kabiny, přinášejíce emočně nabitou informaci o požáru a dostávají klidnou, včasnou a přesnou informaci o situaci, kterou mají piloti pod kontrolou. Mohou tak informovat pasažéry a přenést na ně klid získaný v pilotní kabině. Piloti také včas informují týmy na zemi a přistanou nouzově na nejbližším letišti, kde se jim dostane náležité péče a podpory. Je to situace nepříjemná, ale v konečném důsledku nijak fatální. Relativně rychle se dá celý systém zase do rovnovážného stavu – celou situací možná i posílen.
 
☝️Pokud to ale nefunguje na více frontách, může i banální přehlédnutí vyvolat řetězec následných reakcí, které mohou v konečném důsledku znamenat katastrofu. Představme si situaci, kdy piloti nabudou dojmu, že jsou těmi nejdůležitějšími částmi celého systému. Zároveň mají rivalitu také mezi sebou, protože druhý pilot má dojem, že je lepší než kapitán. Kapitán pod tlakem druhého pilota skutečně občas něco přehlédne, což mu druhý pilot, onen věčný kritik v nás, nezapomene donekonečna připomínat. A často v těch nejméně vhodných situacích. Hustá atmosféra v kabině zaměstnává piloty natolik, že ignorují jakékoliv informace přicházející od „méněcenných“ a zbytečných letušek („podřadných“ emocí). Stejně tak komunikace s ostatními oblastmi systému, jako je pozemní personál, nejsou piloty nijak preferovány. Technici “jen“ následují procedury a letový provoz „jen“ dává vědět, kdy je volná dráha, k ničemu podstatnému jinak nejsou potřeba. Na přístrojové desce občas „zlobí“ nepodstatná kontrolka, která se občas rozsvítí bez skutečné příčiny. Dá se ale vypnout, aby zbytečně nesvítila. Kapitán letadla o této kontrolce technikům neřekl, protože to je povinnost druhého pilota. Ten o tom ale neví. Takto to „funguje“ relativně dlouhou dobu a postupem času se nikdo nebaví s nikým a každý pltí jen vlastní základní úkoly. Jednoho letu začne hořet motor. Kapitán letadla, rozrušen a nekoncentrován po dalším konfliktu s druhým pilotem, automaticky vypne „zlobivou“ kontrolku a nevšimne si, že to je jiná kontrolka, která je náhodou hned vedle té „zlobivé“. Tím je symptom hořícího motoru „vyřešen“, nikoliv však požár. Letušky hystericky přiběhnou do kokpitu, ale žádný z pilotů je neposlouchá. Na palubě zavládne chaos a panika. Letadlo se neodvratně řítí do záhuby.
 
Kde byla skutečná příčina této katastrofy? Kdo mohl zatáhnout za záchrannou brzdu včas? A šlo ve spleti všech dílčích konfliktů a osobních důležitostí ještě vůbec o skutečný smysl celé činnosti, tedy o bezpečnou a pohodlnou přepravu cestujících? A jak dlouho bude trvat, než se vše dá zase do normálního stavu? A půjde to vlastně vůbec?
 
Stejně tak to může vypadat v našich životech. Ve spletitosti všech vztahů, našeho vnitřního světa a našeho vnějšího systému, ve kterém žijeme, už je toho na nás někdy moc. Často si ani neuvědomujeme, či spíše bagatelizujeme, že je vlastně něco špatně, než dojde ke skutečné katastrofě. Řešíme dílčí symptomy tím, že vypínáme kontrolky – vezmeme si večer Stilnox, abychom umlčeli výčitky druhého pilota, kde všude jsme ten den zase selhali a mohli aspoň na chvíli usnout. Ovšem je to spánek neplnohodnotný, Stilnox přeruší vnitřní spojení s nevědomím, z jehož síly pak nemůžeme čerpat a jehož vzkazy například v podobě snů jsou nám odepřeny. Přestáváme být ve spojení se smyslem našeho počínání. Neznáme naše pasažéry, nevíme, kam chtějí letět. Nemáme se jich jak zeptat. Nevnímáme vlastní emoce. Neumíme číst jejich význam a jsou-li příliš rušivé, tak se je naučíme ignorovat. Vůlí se přeci dá vyřešit vše a emoční projevy jsou známkou slabosti! Prostě těm našim letuškám zamkneme dveře do kokpitu. Nakonec už ani nevnímáme reakce a snahu o pomoc našeho okolí. Jsme na všechno sami a nevíme jak z toho ven. Kde začít? A tak vypneme komunikační kanály a jen letíme a čekáme, až se „něco“ stane, co nás konečně zastaví. Až je požár tak velký, že už ho nelze ignorovat.
 
🥣Často ale může být snaha o vypnutí kontrolky i zdánlivě pozitivní. Začneme držet další dietu, vysadíme další typ potraviny, který nám zaručeně „způsobuje“ průjmy a nevolnosti, až skončíme na pravidelném užívání bezlepkových kaší doplněných řadou „nutných“ potravinových doplňků. Nebo prostě před nepochopitelnými projevy našich emocí, případně konfliktů v našem okolí, či v nás samých prostě jen utíkáme – třeba až na tratě mezinárodních vytrvalostních závodů.
 
Jak je na tom naše letadlo? Umí spolu mluvit piloti a letušky? Chápeme signály palubních přístrojů? Vnímáme komunikaci našeho okolí? A chápeme koho, proč a kam vezeme?
Zodpovězením těchto otázek na principu letadla, se můžeme podívat, kde se právě nacházíme a jestli jsme připraveni na nenadálé a náročné a nepředvídatelné události. A pokud je na více frontách odpověď nejasná, můžeme s tím začít dělat něco hned a nečekat, až začne hořet motor.
 
🍀Je to „jen“ na nás.