JOHN GOTTMAN: MÁ DNES MANŽELSTVÍ ŠANCI NA ÚSPĚCH?

John Gottman je emeritním profesorem Washingtonské univerzity a několik desítek let se věnuje terapeutické práci s páry. Ve své “laboratoři lásky” v Seattlu provádí průkopnické výzkumy v oblasti manželství a rozvodu.

Našel odpovědi na otázky: Proč je někdy manželství tak náročné? Proč některá manželství klapou celý život, zatímco jiným odtikávají jako časovaná bomba? Jak můžeme zabránit tomu, aby se manželství zvrtlo? A jak ho zachránit, když už se do problémů dostane?

Na základě vyslechnutí jen 15 minut rozhovoru, dokáže Gottman a jeho kolegové předpovědět s průměrnou přesností 91 %, zda spolu partneři setrvají nebo se rozejdou. Vychází z vědeckých poznatků a dat. Požádá je, aby před kamerou vyřešili spor, který spolu aktuálně vedou. V průběhu rozhovoru sleduje pomocí snímačů hladiny stresového hormonu adrenalinu, a další projevy stresu a uvolnění (např. tepovou frekvenci, krevní průtok, míru pocení a imunitní reakce). Sleduje konkrétní projevy v jejich chování a komunikaci: jakým způsobem rozhovor začíná, jak si dávají najevo nesouhlas, zda se projevuje kritika, sarkasmus, pohrdání a defenzivnost, jak projevují pozornost vůči sobě navzájem, jaká je řeč těla, zda se objevuje pocit psychického i fyzického zahlcení problémem, jaké mají vzpomínky na společné začátky a zážitkyapod.

Na rozdíl od mnoha jiných poradenství, vychází Gottman z poznání, proč manželství fungují a ne proč selhávají. Na základě pozorování úspěšných manželských párů definoval 7 principů, jak rozvíjet šťastné a spokojené vztahy a předcházet tak rozvodu (viz můj další článek 7 principů spokojeného manželství). Tvrdí, že bojovat se jednoznačně vyplatí i když se zdá, že už není pomoci a zastává názor, že život v kvalitním vztahu snižuje pravděpodonost onemocnění (až o 35 %) a prodlužuje život (až o 8 let).

Nejde o to, že by techniky uznání pocitů druhého, aktivní naslouchání nebo “já” výroky, byly zbytečné. Naopak, při řešení konfliktů mohou být velmi užitečné. Jde o to, že i když tyto postupy umožní se hádat “lépe” nebo méně často, pro udržení manželství nestačí. Je překvapivým zjištěním, že úspěšné zvládání konfliktů není oním tajemstvím fungujícího manželství.

Všichni máme určité momenty, kdy se nechováme zcela racionálně. Pokud se naučíme u partnera rozpoznávat tato místa a budeme se vyhýbat jejich aktivaci, nemusí manželství narušovat. Např. Pavel má problémy s autoritami – nesnáší mít nad sebou šéfa. Kdyby si vzal za manželku dominantní ženu, dopadlo by to katastrofálně. Je ale šťastně ženatý s Adélou, která je k němu partnerská a nesnaží se mu poroučet. Jinou kategorií problémů jsou např. psychózy nebo závislosti, kde je třeba vyhledat odbornou pomoc.

Je skvělé spolu trávit společný čas, ale záleží na tom, jak se k sobě při provozování těchto zájmů chováte. Pokud jdete společně sbírat houby a prokládáte to výroky typu: “Zase jsi nic nenašla?” “Jsi mohla zůstat doma rovnou, akorát mě tu zdržuješ.” Je patrné, že to manželství moc neprospívá.

V dobrém manželství si lidé opětují pozitivní projevy, ale nepočítají si “skóre”. Nedochází k vyčítání kdo, pro koho, co, kdy udělal a ten druhý si toho přitom ani neváží. To je známkou spíše manželských potíží.

Gottman zjstil, že mnoho celoživotních vztahů prosperuje, a přitom se manželé vyhýbají konfrontaci. Jako Jiří s Helenou v průběhu 40 let trvajícího manželství. Když se Jiří naštve na Helenu, pustí si sport. Když se naštve Helena na Jiřího, jde nakupovat. Pak se jede dál, jakoby nic. Přitom se hluboce milují, mají společné hodnoty, cestují a svým dětem přejí tak spokojený vztah, jako mají sami. Jiné páry si potřebují neshody “vyříkat”. Oba způsoby jsou správné, pokud fungují pro oba partnery a nedochází v nich k opakujícím emočním zraněním.

Ve většině případů je to naopak. Manželské problémy, které pár směrují k rozvodu, zároveň přimějí jednoho nebo oba partnery hledat intimní mimomanželský vztah. Zálety nebývají většinou primárně o sexu, ale o hledání podpory, pochopení, úcty, pozornosti, péče a zájmu.

Britská socioložka Annette Lawsonová zjistila, že vzhledem k masivnímu nástupu žen do práce, je četnost mimomanželských poměrů o něco vyšší u žen než u mužů. Tedy že u lidí závisí četnost mimomanželských poměrů ani ne tak na pohlaví jako na množství příležitostí.

Mýty mohou obsahovat falešná tvrzení a ta mohou být deprimující pro páry, které se snaží, aby jejich manželství fungovalo. Mohou vzbuzovat dojem, že manželství je nesmírně náročný a složitý proces,na který většina obyčejných smrtelníků nestačí. Pokud se chcete inspirovat, jak budovat šťastný vztah, přečtěte si 7 principů spokojeného manželství.

Tereza Ševčíková