Druhé tři měsíce na světě, aneb pokud není vytvořen dobrý základ, už se to začne projevovat, ale stále ještě není pozdě! – 2.díl

Druhé tři měsíce na světě, aneb pokud není vytvořen dobrý základ, už se to začne projevovat, ale stále ještě není pozdě! – 2.díl

Jak jsme si popsali již v předchozích dílech našeho seriálu o ideálním psychomotorickém vývoji dítěte, mělo by mít dítě ve čtvrt roce z předchozího vývoje k dispozici pevný základ pro zapojení centra těla. Děje se tak díky rovnovážnému zapojení extenzorů (natahovačů) a flexorů (ohybačů) osového orgánu a nitrobřišnímu tlaku. Nitrobřišní tlak je zajišťován břišními svaly, pánevním dnem a bránicí. Dítě má tedy již plně napřímenou páteř, to znamená, že vleže na zádech je hezky symetrické, neuklání se, neprohýbá. Tento základ bude totiž i základem pro pohyb končetin. Pokud se základ vystaví nedostatečně, nebude ani dobré postavení v kloubech končetin. Ty se pak budou předčasně opotřebovávat. Takže už tady se rozhoduje, jestli dítě nebude mít třeba v brzké dospělosti problémy se zády či klouby. A že takové mladistvé vídáme. Někteří mají dokonce už v 15 letech diagnostikovaný výhřez ploténky či artrózu kolene. Proto je tak důležité vývoj sledovat.

5. měsíc

V pěti měsících se dítě v poloze na břiše zvedá na natažených rukách a přenáší zatížení z pupku až na stehna. Tento model předvádí nejčastěji, pokud chce dosáhnout na něco, co je daleko a nedosáhne na to. Opora o dlaně ještě není zcela dokonalá, ruce jsou opřeny o zápěstí, prsty lehce v pokrčení, ramena ještě mohou být lehce vtočená dovnitř. Při kontaktu s hračkou střídá dítě vzor opory o zápěstí se vzorem „plavání“, kdy dítě klesne na břicho, rozhodí ruce do stran, zvedá natažené nohy nad podložku, případně s nimi kope. Pokud dělá stále jen letadlo, nebo-li plave a nestřídá to s oporou o ruce, tak je to neideální a dítě už si zde vytváří přetížení krční a hlavně bederní páteře. Pokud chce hračku uchopit, musí se vrátit ke starému známému modelu ze 4,5 měsíců, tzv. opory o jeden loket a protilehlé koleno. Nově si umí sáhnout i pro hračku výše, až nad pravý úhel v rameni. Jedná se o jeden z důležitých prognostických údajů u dětí s větší tíží postižení (dítě ohrožené dětskou mozkovou obrnou), pokud dítě tuto dovednost zvládne, mělo by v budoucnu zvládnout stoj a chůzi.

Z polohy na zádech se dítě začíná otáčet na bok. Způsob otáčení je ale klíčový! Otočku vede hlava a svrchní ruka mířící za hračkou přes střed. Pohyb následují i nohy, které byly již připravené zvednuté nad podložku. Na boku umí setrvat a hrát si, umí se také vrátit zpět na záda. Na zádech objevuje svoje tělo až v úrovni kyčlí.

Velmi často ale vidíme neoptimální způsoby otáčení svědčící o tom, že předchozí vývoj neprobíhal zcela ideálně. Dítě se otáčí třeba tak, že se prohne a odtlačí se vzadu nohama nebo že hodí přes střed nohy a pak se dotočí celé anebo se naopak hodně vyhrbí, přitáhne kolínka k břichu a opět se takto přetočí.

A pak jsou děti, kterým se moc otáčet nechce. Ty pak vymyslí jiný způsob, jak vidět více do prostoru, a to ten, že vleže na zádech zvedají hlavičku nad zem. Toto je poměrně dost nežádoucí, protože dítě si dost přetěžuje krční svaly a opět si fixuje špatné stereotypy. Přitom nastimulovat dítě k otáčení je poměrně jednoduché. Cíleným cvičením Vojtovou metodou můžete dosáhnout rychlých výsledků.

 

Fyzioterapie pro novorozence, kojence a batolata