Výrony kotníku: nepodceňujte je, aby se z vymknutého nestal kotník nestabilní

Výrony kotníku: nepodceňujte je, aby se z vymknutého nestal kotník nestabilní

Vyvrknutý kotník je zranění, kterému často nevěnujeme příliš pozornosti a považujeme ho za banální úraz. Někteří na něj trpí velmi často a dobu léčby zkracují na minimum. Bohužel ale netušíme, že i toto běžné zranění může mít velký vliv na náš způsob pohybu v budoucnu. Podíváme se na tento problém podrobněji. Co se vlastně při tomto zranění děje?

Odborně se vymknutí kotníku nazývá distorze hlezna. Nejčastěji se jedná o nadměrné vybočení zevního kotníku ven. Na vnější straně kotníku jsou totiž vazy slabší než na vnitřní. Nadměrným pohybem za fyziologické hranice, dojde k určitému protažení až poranění těchto vazů. Toto zranění lze rozdělit dle tíže do 3 stupňů:

1. stupeň – minimální natažení vazů – vazy se protáhly více, než je fyziologické, ale nedošlo k jejich potrhání, v tomto případě kotník mírně oteče, otok mizí za 2 – 3 dny.

2. stupeň – natažení většího počtu vláken až jejich drobné ruptury – zde došlo už i k potrhání menšího počtu vláken, otok přetrvává déle, vytvoří se i výrazný hematom a je částečně omezená hybnost nohy

3. stupeň – úplná ruptura – vaz je z velké části přetržený, noha je výrazně oteklá, hematom je velký, na obou stranách i nad kotníkem a přetrvává i déle než týden, hlezno je nestabilní

Jaké jsou následky?
Největší následky vznikají v případě těžkého výronu, a to i přesto, byla-li terapie vedená, tedy kotník byl zafixován sádrou nebo ortézou dostatečně dlouhou dobu. Velké následky mohou mít ale i velmi častá lehčí vyvrknutí. Dokonce dopady zranění můžete pocítit až mnoho let poté. Klasický je případ člověka, který v mládí hrával fotbal nebo volejbal a výrony kotníku byly na denním pořádku. Pak dlouho příliš nesportoval a třeba v padesáti letech se rozhodl, že začne běhat. Opakovaná vertikální zátěž nohy ale zviditelní problém, který si sebou sportovec nese z mládí.

Kotník se totiž stává chronicky nestabilním a je náchylnější k dalšímu zranění. Významně se mění práce svalů v oblasti nohy, což se velmi výrazně odráží na jiných oblastech těla.

Zaprvé poraněním části vazů se snížila mechanická pevnost hlezna. Za druhé vazy hlezna obsahují velké množství receptorů, které informují mozek a ten díky těmto informacím řídí zapojování svalů nohy. Rupturou vazů jednak došlo ke snížení množství receptorů a fixací hlezna došlo také ke snížení aktivity funkčních receptorů, takže se celkově omezilo a zpomalilo informování mozku. Proto se změnila aktivita svalů. Svaly jsou méně pohotové a při došlápnutí na nerovnost nejsou schopny rychle reagovat a udržet nohu zpevněnou. A do třetice zraněním, otokem a drážděním bolestivých receptorů nohy došlo k poruše funkce nohy v jejích kloubech. Vzniklé blokády s následným ztuhnutím kotníku omezují jeho pohyblivost a ta musí být nahrazována jinde.

Jak tedy výron správně léčit?
Po úrazu je nejlepší nohu okamžitě ledovat, znehybnět ji obvazovou fixací a uložit do zvýšené polohy. Nohu je nutné odlehčovat. Pokud je otok a hematom mírný, zvládnete kotník vyléčit podomácku. Důležité je podchytit první fázi a důsledně dodržovat doporučení výše. Po odeznění nejakutnější fáze, tedy asi po třech dnech velmi pomůže odstranění otoku lymfodrenáží, uvolnění měkkých tkání nohy a mobilizace kloubů nohy. Velmi příjemný a velmi nápomocný je kineziotejp. Ten může pomoci jak ke zlepšení lymfatické drenáže, tak k mechanickému zpevnění kotníku. Tejpovat je vhodné poměrně dlouhou dobu, dokud necítíte, že je kotník plně funkční.
V případě druhého stupně je nutné nohu odlehčovat déle a nohu fixovat ortézou. Lymfatická masáž a mobilizace kloubů také velmi pomohou. Vhodné je po třech dnech začít s nohou cvičit – přitahovat a propínat špičku, pohybovat prsty u nohou, dělat píďalky, zvedat předměty pomocí prstů ze země. Všechna tato cvičení pomohou odstranění otoku. Hlavně ale udržují nohu aktivní, tedy posílají se z ní informace do mozku, což brání funkčnímu útlumu nohy.

V případě třetího stupně poškození bude nutné mít pevnou fixaci tři až šest týdnů s nutností plného odlehčování. Není dobré to ale ani na druhou stranu s fixací a odlehčováním přehánět. Zjistilo se totiž, že zátěž pomáhá formovat správné nastavení regenerujících kolagenních vláken. Pokud budete nohu šetřit příliš, kolagenní vlákna nebudou mít stimul ke správnému uspořádání a tak vzniklá jizva nebude pevná a kotník nebude dostatečně pevný. Proto je dobré nohu zafixovat, ale postupně ji začít zatěžovat.

Kdy začít zatěžovat plně, záleží na míře poškození vazů. Může to být v lehkém případě hned nebo až po odstranění fixace. Nesmíte ji ale zatěžovat tak, že bude otékat. Pomalu testujte, co noha zvládne bez přetížení. Cvičení je nutná součást. Samotným chozením se noha rozhodně nerozchodí a nerozcvičí! Je potřeba obnovovat plnou funkci nohy. Cvičit s prsty, cvičit výpony na špičky, protahovat nárt a kotník. Pomůže cvičit různé modifikace chůze – chůze po špičkách, po patách, chůze bokem překřižováním nohou.

Až při těchto úkonech člověk zjistí, jak je noha tuhá, neobratná a jak jste nad ní ztratili kontrolu. Noha potřebuje obnovit i své rovnovážné funkce. Tedy začněte s výpady a přenosy váhy nad postiženou nohou, postupně je to dobré zkoušet na nějaké nestabilní ploše, čočce či úseči. Balanční cvičení jsou důležitá proto, abyste nastimulovali aktivitu receptorů, které jsou uložené ve vazech a kloubu kotníku. Noha pak bude umět rychle reagovat na náhlé vychýlení. S běháním příliš nespěchejte, nejprve obnovte plnou funkci nohy. Pak pomalu testujte, co noha zvládne uběhnout bez bolesti a následného otoku.

Dagmar Lisá (Mostecká)

Tento seriál pro vás připravujeme ve spolupráci se Sport.cz.

https://www.sport.cz/behani/ladime/clanek/818451-vyrony-kotniku-nepodcenujte-je-aby-se-z-vymknuteho-nestal-kotnik-nestabilni.html#section-artcl

Potřebujete pomoci s tímto problémem?

Objednejte se k nám!
Kontaktujte nás telefonicky
+420 607 225 006