Komplex – co to vlastně je a jak funguje?

Komplex – co to vlastně je a jak funguje?

Pojem komplex v psychologickém smyslu toho slova určitě použil v nějaké souvislosti každý z nás. Nejčastěji používáme spojení jako Napoleonský komplex či komplex méněcennosti. Co to ale vlastně komplex je doopravdy a v čem nám brání nebo naopak pomáhá?

Komplex do psychologie zavedl Carl Gustav Jung  a je to jeden ze základních pilířů jeho analytické či také hlubinné psychologie, která se také někdy nazývá psychologií komplexovou. Komplex, dle Slovníku analytické psychologie, označuje nevědomé psychické obsahy, které jsou spojeny stejnou emocí a společným významovým jádrem neboli archetypem. Jako takový je komplex součástí osobní psychologie, ale tím, že má archetypové jádro, má určité společné znaky pro všechny.

Komplex vzniká typicky tím, že se v průběhu života setkáváme se situacemi, které nejsou slučitelné s naším Já. Tím se daná situace dostatečně neprožije, neintegruje a je odložena do nevědomí, kde ale stále existuje a funguje, neboť disponuje určitým množstvím energie. Dnešní koncept komplexu je sice dynamičtější, ale pro účely základního pochopení se spokojme s Jungovou původní tezí jeho vzniku.

V případě, že se v pozdějším věku setkáváme se situacemi, které daný komplex vyvolají, komplex se takzvaně konsteuje a tím se aktivuje celek nevědomých propojení, včetně příslušných emocí, vazeb na životní příběh a z toho plynoucích způsobů chování a prožívání. Vzhledem k tomu, že emoce vznikají ve vývojově starší části mozku – Amygdale, má komplex, je-li konstelován k dispozici velké množství energie. To je z toho důvodu, že neuronová spojení na cestě z Amygdaly do frontální kůry mozkové, zodpovědné za naše rozumové zpracování situace, jsou silnější, než opačná spojení. Proto také platí, že Amygdala, tedy emoce, je ve skutečnosti to co rozhoduje o našem chování a jednání, rozum je až na druhém místě. Čím je komplex silnější, tím výraznější emoce je k němu vázaná a tím větší energii získává a může se stát vůdčí a hybnou silou našeho jednání, protože tzv. zaplaví vědomí na úkor našeho Já. Není tedy zcela správné říkat, že máme například komplex méněcennosti, protože jestliže se takový komplex projeví, má spíše on nás. Je to mocná síla vystupující z nevědomí, která se nás zmocní a my naše chování dočasně přestáváme mít pod kontrolou. Tyto situace jsou známé jako lidstvo samo a také proto existuje celá řada rčení. Co to do Tebe vjelo? Šijou s ním všichni čerti apod.

Velmi často si nejsme vědomí, že jsme pod vlivem vlastních komplexů a to nás uvádí do situací, které jsou nepochopitelné jak pro naše okolí, tak pro nás samotné.

Zajímavé je, že každý komplex má vždy dvě polarity. Takže je-li někde vidět konstelace komplexu méněcennosti, jistě je na druhé straně takového komplexu také komplex grandiozity. Většinou to funguje tak, že jeden pól komplexu se projevuje navenek a druhý pól uvnitř člověka. Působí-li tedy na nás někdo navenek nepřirozeně velikášsky, je téměř jisté, že vevnitř prožívá velkou úzkost, kterou kompenzuje svým grandiózním chováním. A naopak, pokud na nás někdo působí tak, že si nechá vše líbit, někde uvnitř jsou grandiózní představy a touhy, které, jsou-li i uvnitř osoby potlačeny, mohou vyústit v různá autoimunitní onemocnění, protože uvolněná agresivní energie se musí někde projevit.

Nebezpečí komplexů spočívá v tom, jsou-li neustále přítomné pouze v nevědomí a pokud se stáváme jejich obětí v případě jejich vyvolání. S takovými komplexy máme tendenci se identifikovat, resp.jen s jednoou jejich polaritou, zatímco druhý pól často projikujeme na své okolí. Tím mohou být velmi poznamenané naše vztahy s ostatními lidmi, které nejsou opravdové, nýbrž se jedná o iluzorní vztahy založené na identifikaci s a projekcí našich komplexů.

Jakým způsobem se s komplexy pracuje a zachází? V první řadě je dobré přiznat si a připustit, že komplexy má každý z nás a že to je normální součást našich životů. V tom tkví hlavní Jungův přínos, neboť do té doby, než „normálnost“ komplexů objevil a popsal se o komplexech smýšlelo pouze na patologické úrovni a tuto zkratku chápání komplexů si řada z nás nese v sobě dodnes. Ne každý musí mít patologické typy komplexů. Komplexy mohou být také velmi pozitivní, jako je například láska, radost, dobrá nálada, nebo třeba určitý typ povinnosti – uklízení, umývání nádobí – pokud se takové komplexy nestávají zdrojem obsedantně kompulzivního chování.

Jakmile jsme ochotni připustit si, že to, že nás někdo extrémně vytáčí nebo štve, není z důvodu toho, že ten člověk je tak nesnesitelný, ale že na něho projikujeme náš vlastní nevědomí komplex, tedy stín, je to první a důležitý krok k tomu, abychom komplexu odebrali část energie. Tím, že si budeme více a více vědomi, že určité situace, které nás přivádějí tzv. mimo sebe v podstatě znamenají, že přenecháváme vůdčí energii našeho vědomí nevědomé energii komplexu, přestává nás mít komplex ve své moci a my naopak můžeme využít jeho masívní energie pro posílení našeho vědomého Já. Tím se stává naše Já úplnější, bohatší a odolnější a disponuje větším množstvím energie. Říkáme, že jsme komplex integrovali a jsme si vědomi, že máme také stinné stránky, které k nám patří, ale máme možnost s nimi vědomě zacházet – nebýt už jen jejich obětmi, neboť „svoboda není možnost dělat co chci, ale možnost vědomě nedělat, co nechci“.

Komplexů je celá řada a často nefungují izolovaně, ale mohou působit dohromady. Jsou součástí naší takzvané komplexové krajiny. Ovlivňují naše chování každý den, ale zároveň, pokud se naučíme využívat jejich energii a naučíme se je integrovat do našich životů, přispívají k naší cestě k individuaci, tedy úplnosti naší osobnosti.

Postupné odkrývání “krajiny komplexů”, chápání situací, kdy mohly vzniknout, jejich přijetí a částečná integrace do našich životů, má 2 obrovské přínosy.

  1. Jak bylo zmíněno v úvodu tohoto článku, komplex na sebe váže určitou část psychické energie. Ta potom není k dispozici našemu “jáskému” vědomí a náš vědomí život je tedy o něco ochuzen. Ve chvíli, kdy vlastní komplex odhalíme a pochopíme, tento komplex následně svou energii postupně ztrácí. Protože také v psychice existuje zákon o zachování energie, tato uvolněná energie je nám nově k dispozici pro naplňování smysluplných životních úkolů.
  2. Jakmile své komplexy pochopíme, stáváme se úplnějšími, svobodnějšími a máme mnohem širší životní perspektivu. Jak bylo také již zmíněno v úvodu, neobjevený komplex nemáme my, ale on má nás. Nemáme takzvaně na výběr a místo svobodného rozhodování v otázce co chci, nastává proces tzv.”musím”.

Nepředstavujte si sezení s terapeutem jako nějaké agresivní poukazování na Vaše komplexy a jejich násilnou integraci. Takové procesy jistě nejsou nijak funkční. V prostředí důvěry a bezpečí postupně odkrýváme ty oblasti života klientů, kde se jim nežije dobře, nechápou proč a chtějí to sami změnit. Často na nás číhá nějaký skrytý komplex. Pokud na něj společně posvítíme energií vědomí, tento komplex postupně taje jako jarní sníh a energii přenechává právě slunci našeho vědomého života. Komplexů se pravděpodobně nedá zbavit, ale už to, že o nich víme a nenecháváme se jimi plně ovládat, dělá náš život mnohem svobodnější a smysluplnější!

pozn.: V článku byly použity informace ze Slovníku analytické psychologie, nakladatelství Portál a přednášky PhDr.Jany Vaškové.

Jiří Lisý

Potřebujete pomoci s tímto problémem?

Objednejte se k nám!
Kontaktujte nás telefonicky
+420 607 225 006