U jakých stavů mohou být interní techniky u žen a mužů indikovány:

• nemožnost otěhotnět
• bolesti v průběhu menstruačního cyklu
• bolesti při vyprazdňování
• bolesti v oblasti beder, pánve a kyčlí
• stav po porodu
• stav po úrazu pánve
• stav po operaci (zejména operace v oblasti trupu, urologické a urogynekologické operace, operace kyčlí)
• nechtěný únik moči/stolice/plynů
• anální fisury
• opakované záněty močového měchýře
• sexuální dysfunkce – dyspareunie, vaginismus, anorgasmie
• pokles pánevních orgánů
• pánevní varixy, varixy dolních končetin

Článek Vnitřní vyšetření – obava versus úleva ? se nejdříve objevil na BeBalanced.

Jste po gynekologické, břišní nebo plastické operaci v oblasti zevních či vnitřních ženských orgánů?

Tyto zákroky mohou být mnohdy následně následovány:

• bolestmi ve spodních zádech, podbřišku či kyčelních kloubech
• nepravidelnou či bolestivou menstruací
• dyskomfortem či bolestí při pohlavním styku

Leckdy jsou táhlého a dlouholetého charakteru.

Proč si ale nechat znepříjemňovat život, když i takovýto problém bývá často právě fyzioterapií řešitelný!

Proč bolestivý stav po operaci vzniká?

Operativním zásahem do těla (např. hysterectomie, císařský řez, operace endometriózy, plastické operace v oblasti močových cest atd.) dochází často ke změně napětí (často zvýšení) měkkých tkání v oblasti břišní stěny, zad, pánevního dna a jeho okolí.

S napětím měkkých tkání je spojeno napětí vazů a závěsného aparátu vnitřních orgánů, protože i ty mají svou mobilitu, tedy pohyblivost.

Napětí výše zmíněných svalů, vazů a závěsů ovlivňuje pohyblivost kloubů – tedy hrudní, bederní páteře, SI skloubení a kyčelních kloubů, kde často dochází k následným blokacím.

Jak lze tyto bolestivé stavy řešit ?

Kombinací fasciálních, viscerálních, interních technik, cvičením a dalšími fyzioterapeutickými technikami je možné tyto problémy odstranit, případně zmírnit. I s těmito problémy Vám u nás dokážeme pomoci.

Naši fyzioterapeuti mají vysoce kvalifikované vzdělání v oblasti terapii fascií, viscerální manipulaci, mobilizačních technikách kloubů a páteře.

S bolestmi po operaci naši fyzioterapeuti rádi pomohou i Vám. Kontaktujte nás třeba přes formulář níže a my se Vám obratem ozveme.

Článek Fyzioterapie bolestivých stavů po gynekologických a urologických operacích se nejdříve objevil na BeBalanced.

Akrální koaktivační terapie (ACT) vychází ze základních myšlenek konceptu vzpěrných cvičení fyzioterapeutky Roswithy Brunkow. Tento fyzioterapeutický přístup v České republice rozpracovala PhDr. Ingrid Palaščáková Špringrová, Ph.D, která je autorkou metody ACT a od roku 2000 ji dále rozvíjí. ACT je založena na neurofyziologickém podkladě a základem terapie je opora o akra končetiny, tzv. vzpěr o kořeny dlaní a o paty. Díky tomu dochází v těle k napřímení páteře a aktivaci správných svalových souher.

V terapii využíváme manuálních (exteroceptivních) technik a aktivního cvičení. Cílem je nastimulovat svalové skupiny, které jsou oslabené a naopak utlumit ty, které jsou přetížené. Při cvičení se využívají pozice, které vychází z fyziologického motorického vývoje dětí. Důraz je kladen na přesné nastavení opory nohy a ruky. Podélnou a příčnou klenbu běžně popisujeme na chodidle, ale můžeme ji aktivovat i na ruce. Opora o akrum může být reálná nebo pouze v představě, záleží na konkrétní pozici.

Cílem ACT je:

• napřímení a stabilizace páteře
• mobilizace páteře a kloubů končetin
• posílení svalů
• prevence a terapie obtíží pohybového aparátu
• fixace nových pohybových vzorů a zlepšení kondice klienta

Pro koho je metoda ACT vhodná?

ACT má široké využití jak na poli medicíny, tak i ve fitness a sportu. Cvičit mohou dospělí i děti bez omezení věku.

Využívá se při bolestech pohybového aparátu, pooperačních a poúrazových stavů, degenerativních onemocněních a svalových dysbalancí. Dále pak také u neurologických pacientů (cévní mozkové příhody, periferní parézy, poranění míchy), po operacích zad, při řešení plochonoží a vbočených palců nebo po operacích kloubů.

Dále má své místo u žen v těhotenství a po porodu, při řešení inkontinence, dysfunkcí pánevního dna nebo funkční sterility. Pozice z ACT můžeme využít v rámci funkčního a kondičního tréninku, obohatit o různé pomůcky (gymnastický míč, overball, závěsný systém) nebo v rámci automobilizace a strečinku. Ve sportu ACT zastává roli kompenzačního cvičení s cílem zlepšení síly, koordinace, techniky a výkonu sportovce.

U dětských pacientů se nejčastěji řeší plochonoží, vadné držení těla a skoliózy. Využít ACT můžeme ale i u dětí s dětskou mozkovou obrnou.

Výsledku se dosahuje pomocí motorického učení, tréninku a repetitivního opakování pohybových vzorů. Terapie je individuálně šitá na míru konkrétnímu klientovi dle jeho potřeb. Dovednosti z cvičení jsou postupně převedeny do běžného denního režimu a tím dochází ke zvýšení efektu terapie.

autorkou textu je Mgr. Daniela Janáková, fyzioterapeutka Be Balanced

Článek Akrální koaktivační terapie se nejdříve objevil na BeBalanced.

Nově vám nabízíme individuální lekce Kompenzačních a zdravotních cvičení s naší fyzioterapeutkou Mgr. Lucií Parmovou. Lekce jsou určeny pro všechny bez ohledu na pohlaví, věk, zdravotní stav, profesi.

Kompenzační cvičení jsou určena pro všechny: pro jedince bez obtíží jako prevence, pro sportovce jako kompenzace jednostranného či nadměrného přetěžování, pro vyrovnání sedavého způsobu života, vadného držení těla nebo fyzicky náročné profese, návrat do původní kondice po úrazu.

Během lekce v případě potřeby provede fyzioterapeutka diagnostiku pohybového aparátu a na základě výsledků navrhne cvičební plán. V průběhu cvičení řádně protáhnete svaly s tendencí ke zkracování a posílíte střed těla a svaly s tendencí k ochabování. Dále se zaměříme na dech a na vyrovnávání svalových dysbalancí. Dle přání mohou být zařazeny prvky relaxačních technik.

Doporučujeme nejdříve návštěvu fyzioterapeuta, který provede komplexní diagnostiku a výsledky předá lektorce. Na hodinách už se pak budeme moci zaměřit jen na cvičení. Není však podmínkou.

Objednávejte na recepci nebo emailem.

Cena: 800Kč/h nebo 3.500Kč/5h

Článek Individuální lekce Kompenzačních a zdravotních cvičení se nejdříve objevil na BeBalanced.

Článek Hluboká pánevní bolest, bolest v oblasti kostrče a pánevního dna, bolest při pohlavním styku se nejdříve objevil na BeBalanced.

Diskuse ohledně toho, zda je nebo není vhodné šátkování a vertikální úvazy neberou konce a rozdělují společnost do dvou znesvářených táborů. Do odpůrců patří většinou i fyzioterapeuti. I já jsem fyzioterapeut, ale cítím se být spíše na druhé straně barikády (píšu spíše, protože žádný extrém není podle mě dobrý). K tomu jsem ovšem dospěla až po své vlastní zkušenosti s nošením. Chtěla bych se s touto zkušeností a se svými dosavadními závěry podělit.

Předtím než se mi narodil syn, tak jsem byla toho názoru, že nošení v šátku je jednoznačně dobré na psychiku, ale ne úplně vhodné pro tělo a to z těch důvodů, které se dočtete od většiny lékařů či fyzioterapeutů – nevhodnost vertikály, omezení pohybu apod. Čím více jsem o tom četla, tím více jsem začínala tušit, že je to vhodné pro obojí. Jak by také něco mohlo být dobré pro vývoj psychiky, ale ne pro tělo? Vždyť to jsou dvě součásti celku a vždy jdou ruku v ruce! Proto jsem byla rozhodnutá své dítě také nosit. Naučila jsem se jak vertikální úvaz, tak horizontální – kolíbku, protože jsem si myslela, že ta je lepší pro malé mimčo, právě pro vyloučení vertikály. V realitě jsem ale záhy zjistila, že kolíbka je polohou spíše nevhodnou. Normálně velký novorozenec se v kolíbce stočí do céčka kolem vašeho těla, ohnutí hlavičky mu znesnadňuje dýchání a o přitažených kolíncích k sobě a jedné kyčli ve velké vnitřní rotaci ani nemluvě. Kolíbku jsem zkusila jednou a hned ji opustila. Nepřijde mi ani dobré volit cestu nošení v kolíbce s tím, že se střídají strany, aby bylo dítě do „Céčka“ vyrovnaně na obě strany. Céčko prostě do správného vývoje nepatří, jsou v něm prakticky všechny klouby dítěte funkčně decentrovány, tedy v neoptimálním postavení, v tom kdy se přetěžují a to pro vývoj dobré není. S vertikálním úvazem – kříž s kapsou uvnitř jsem byla spokojená, jen mi nesedělo zajištění hlavičky. Vím, že se opakuji, ale raději znovu vkládám svůj názor ohledně krčku, který jsem psala v článku: Jsem fyzioterapeut a světe div se, šátkuju.“ Často vidím, že miminka v šátku nemají hlavičku podepřenou a padá do strany do úklonu. To mi přijde jako mírně řečeno nezdravé. Když ještě uvážíte, že se při chůzi dítě pohupuje nahoru-dolů, tedy uvolněná krční páteř v úklonu dostává i určité nárazy. Jsou dvě možnosti, jak to vyřešit, buď roztáhnout jeden z pruhů jdoucí dolů a dát přes hlavičku, to ale miminka zpravidla nemají rády a dovolí to, až když usnou, navíc ani tímto krček dobře nepodepřete. Další možnost považuji za ideální a to je ta, když vytvoříte z horní části vnitřní kapsy límec tím, že do něj založíte látkovou plínku (je potřeba si při vázání nechat na to dostatek látky nahoře. U krčku musí být látka opravdu pevně dotažená, límec hlavičku ještě hezky podepře, takže ta nemůže nikam padat a navíc je odlehčená vůči vertikálním nárazům.“ Myslím, že v míře položení hlavičky hraje roli i velikost poprsí maminky a pokud není příliš rozměrné, hlavička bude méně opřená, tedy bude padat do stran a je nutno ji podepřít, v opačném případě ke hezky položená.

To byl tedy vývoj mého názoru na šátkování. Zjistila jsem, že záleží hlavně na kvalitě úvazu, zda nošení bude zdravé či ne. Pokud navážete dobře, má dítě hezky centrované kyčle, podsazenou pánev, záda kulatá, hlavičku opřenou o vás a hezky zajištěnou ze stran. Nejedná se tedy o pasivní sed, jak je často namítáno. Při pasivním sedu má dítě váhu na zadečku a hroutí se s gravitací dolů, což je samozřejmě velmi nezdravé, a to se v šátku neděje. V dobře navázaném šátku či dobře nastaveném a padnoucím nosítku má dítě hezky rozloženou váhu na celých stehnech, pánvi a celých zádech, protože pevné utažení ho celého hezky podepírá a rozkládá oporu do celé plochy šátku, která je v kontaktu s dítětem. Za nevhodné nošení ve vertikále považuji to, kdy má dítě rovná či prohnutá záda, a nemá nožičky do M, protože pak opravdu trochu pasivně sedí. A další, co velmi nerada vidím, je nezajištěná a padající hlavička do strany. Všechno to vzniká ale nejen, když dítě špatně navážete, ale také pokud ho nevhodně nosíte na rukách – a to je velmi častý jev. Když rodič neumí dobře vnímat a pracovat se svým tělem, nebude umět dobře alespoň pohybově vnímat svoje dítě a tedy nebude s ním umět zacházet příliš šetrně.  Proto, jak tomu je vždy, je potřeba začít u sebe, ne až u dítěte.

Závěrem tedy, navázání do vertikály není pasivním sedem. Pokud je dítě ve vertikále, nesmí samozřejmě sedět, a to do doby, než se začne samo posazovat (většinou okolo 9. měsíce) a je potřeba mu pomoci s těžkou hlavičkou na drobném krčku. Nošení v šátku je důležité zvláště u těch nejmenších miminek. Pro ta čerstvě narozená je schoulení k tělu maminky a co nejbližší kontakt s ní to nejbezpečnější a nejpřirozenější. Čím je dítě starší, tím klesá jeho potřeba nošení – má možnost se více pohybovat, chce prozkoumávat svět a má už lepší důvěru. Kdy nosit a jak podporovat ve správném pohybovém vývoji vystačí na další články, které se již brzy dočtete.

Mgr. Dagmar Lisá

Článek Šátkování – vadí nebo nevadí vertikála? se nejdříve objevil na BeBalanced.

Chcete nosit své děťátko, ale nedokážete se zorientovat v obrovské nabídce šátků na nošení dětí, nosítek a vaků? Náš průvodce Vám pomůže!

Nejprve je dobré si položit níže uvedené otázky:

1.  Jak staré dítě chci nosit?
2. Šátek nebo nosítko?
3. Jak staré dítě chci nosit?

Pokud máte v plánu nosit úplně od malička, od narození (což vřele doporučuji????), první volbou je šátek na nošení dětí. Je speciálně tkaný takovým způsobem, aby obtáhl Vaše a děťátka tělo tak, jak je to vždy v danou chvíli potřeba. Šátek se dokonale přizpůsobí velikosti miminka, které můžete libovolně obléci, sebe nabalit či vysvléknout a vždy bude mít „správnou velikost“. Dobře se utahuje kolem hlavičky, nevadí ani větší balík látkových plen na zadečku, zkrátka ideál.

Naučit se vázat šátek není vůbec těžké. Jde o velmi intuitivní záležitost. Máte-li přesto ze šátku obavu, lze si pořídit předvázané šátkové nosítko, které je vlastnostmi podobné šátku a vyrábí se právě za účelem nošení těch nejmenších.

Pokud chcete nosit „starší děti“- od 4 měsíců dál, máte již ve výběru volnější ruce. Sáhnout můžete jak po šátku, tak po klasických ergonomických nosítkách. Okolo 4 měsíců děti dorostou do většiny nosítek a drží hlavičku tak, že těsné nedotažení nosítka kolem hlavičky a krčku není závadou. Nosit můžete samozřejmě i dál v šátcích.

2. Šátek nebo nosítko?

Kritérium věku dítěte je při rozhodování mezi šátkem nebo nosítkem jedno z nejzásadnějších, a to i v období, kdy se děti naučí plazit/lézt/chodit. V tuto dobu mnozí rodiče naopak preferují ergonomické nosítko, které je mnohem rychlejší v „navázání“. Je zcela běžné, že děti chtějí nahoru k rodiči a vzápětí ihned dolu (a to mnohokrát za den), s nosítkem ta ušetříte nějaký čas. V tomto období se mi velmi osvědčilo šátek a nosítko střídat. Nosítko jsem využívala kvůli časové úspoře nebo když bylo venku ošklivo a nechtěla jsem si při navazování šátek ušpinit. Nic však není tak příjemné, jako přitulené dítě v šátku. Na uspávání, při nemoci, jako módní doplněk… je šátek bezkonkurenční.

• Chci šátek

Šátků na nošení dětí se liší zpracováním, materiálem, délkou, vazbou, designem, „tloušťkou“ neboli gramáží. Jsou speciálně tkané a látky i požité barvy testované. Doporučuji pořizovat šátky, které jsou přímo vyráběné k nošení dětí. Jakákoli obyčejná metráž, kanafas či šál nejsou na nošení dětí zcela vyhovující. Hlavním rozdílem mezi šátky na nošení dětí je, zda je šátek elastický, či pevný.

Elastický šátek je z pružného materiálu, většinou má kolem 5- ti metrů dlouhý a je hlavně pro malá miminka. Říká se, že elastický šátek je vhodný pro začátečníky, neboť skrývá lehké nedokonalosti úvazu. Ze zkušeností je právě elastický šátek (anebo šátek podomácku ušitý z obyčejné látky) za tím, když rodiče se šátkováním přestanou kvůli „nešlo nám to uvázat, miminko bylo nespokojené…). Nejsložitější pro začátečníky bývá naučit se šátek dostatečně dobře dotahovat a získat po navázání pocti „bezpečí“. Elastický šátek pruží a je naopak nutno ho dotahovat důsledně. Pro nedonošence nebo malá miminka však může být fajn, protože je ho „málo“ a lépe se přizpůsobí maličkému tělíčku. Výrobci uvádí nosnost až do 15- ti kg, ze zkušeností přestává být pohodlný již kolem 7- mi kg váhy dítěte.

Pevné šátky jsou speciálně tkané a to tak, aby byly příčně pružné, což zajistí dokonalé obtažení dětského tělíčka. Vybírat můžete podle materiálů, vzorů, délky, šířky, vazby, gramáže.

• Délka šátku se odvíjí od Vaší konfekční velikosti. Nejčastěji se setkáte s velikostí 6- 4,6 m. Tato délka je vhodná pro všechny s konfekční velikostí 38- 42.

• Používané materiály ovlivňují chování, vlastnosti a nosnost šátku.
  • Bavlna je nejčastější příměsí. Bavlněné šátky se většinou dobře vážou a jsou výborné po začátečníky. Vhodná na všechny roční období.
  • Lněné šátky bývají zpočátku trochu tužší, ale při vázání postupně změknou (zanosí se). Jsou vhodné na léto, protože působí chladivě, jsou prodyšné. Len je velmi nosné vlákno.
  • Konopné šátky je nutné též na začátku zanosit. Konopí je velmi vhodné na léto, protože je prodyšné, dobře saje pot a šátky s ním bývají tenčí, ale velmi nosné, nemačkavé.
  • Vlněné šátky jsou rovnou měkké a poddajné. Vlna má výborné termoregulační schopnosti – v zimě hřeje a v létě naopak odvádí vodu a teplo. Vlněné šátky v úvazech nepatrně pruží a nemačkají se. Vlna šátku zaručuje velmi dobrou nosnost a pohodlnost na ramenou.
  • Hedvábí je velmi nosná, velmi příjemná příměs. Šátek může a nemusí být lesklý, s hedvábím přírodním anebo průmyslově zpracovaným. Hedvábné šátky se nedoporučují pro začátečníky, neboť jsou klouzavější a nezkušenému člověku mohou hůře dotahovat či povolovat v úvazu. Je to příměs vhodná na léto i zimu.
  • Bambusová viskóza/bambus– bambusové šátky jsou neskutečně měkké a poddajné. Jsou to dokonalé, prodyšné, šátky na léto. Velmi dobře regulují teplotu, odvádí pot. Bohužel všechny tyto úžasné vlastnosti jsou na úkor nosnosti. Pokud nejsou v kombinaci se lnem, pak nejsou vhodné pro těžší děti.
  • Repreve vlákno je vyrobené americkou firmou Unific z recyklovatelných materiálů (pet lahve, které neobsahují BPA). Jedná se o polyester. Při výrobě jsou dodržovány velmi přísné podmínky zpracování, takže je možné použít toto vlákno bez obav i pro dětské oděvy. Má Oeko-Tex Standart certifikát. Šátky s podílem Repreve jsou prodyšné a termoregulační. Mají pružnost a měkkost podobné vlně, zároveň nevyžadují tak opatrné zacházení. Šátky vyšší gramáže je třeba řádně zanosit.
  • Tencel je vzdušný, chladivý, schopný absorbovat až o 50% více vody než bavlna, vlhkost rovnoměrně rozvádí. Má antibakteriální účinky, velmi snadno se udržuje a je příjemný na dotek. Vyrábí se ze dřeva eukalyptů.
• Gramáž- podle gramáže můžete odtušit, jakou váhu v šátku pohodlně unesete. Je potřeba sledovat současně gramáž se složením šátku. Posuzování nosnosti šátku bývá velmi individuální, ale zpravidla se neminete, když se budete řídit pokyny výrobce („šátek je vhodný na celé nosící období; šátek pro těžší děti, batolata…“). Velmi zjednodušeně lze napsat, že gramáž do 230/ gm2 je pro malá miminka, do 260/ gm2 na celé nosící období a 300/ gm2 pro děti nad 10, 11 kg.
• Chci ergonomické nosítko

Pokud chcete nosit zdravě- ergonomicky (více o zdravém nošení) i v nosítku, je třeba, aby splňovalo několik málo parametrů.

Látka mezi nožičkama dítěte by (u nechodičů 100%!) měla sahat dítěti od kolínka ke kolínku. Zádová opěrka není nijak vypolstrovaná či vyztužená a sahá dítěti do týlu, u chodících batolat nejméně po lopatky. Pro komfort nosiče a správné polohové jistotě dítěti má bederní pás a měkké, dostatečně stažitelné ramenní popruhy. Zadeček dítěte lze v ergonomickém nosítku podsadit a kolínka jsou oproti němu lehce výš.

Zdaleka ne všechna nosítka, která mají na krabici titulek „ergonomická“, opravdu ergonomická jsou. Rozpoznáte je pouze dohlédnutím na výše zmíněná kritéria.

Nosítka se liší velikostí a typem ušití, materiálem. Je hodné vždy vybírat takové, které dokonale padne nosiči a velikostně odpovídá dítěti. Existují i tzv. „rostoucí“ nosítka, mini i maxi verze pro starší děti. Pokud plánujete koupi nosítka, doporučuji je důkladně vyzkoušet. Ne každé nosítko totiž může Vaší postavě padnout.

Ať se Vám krásně nosí a s výběrem šátku či nosítka jste spokojení! Konec konců, mnohé národy si vystačí s pruhem od sukně či liánou???? Protože to nejdůležitější JE NOSIT, naplnit biologické očekávání našich dětí a naplno si užívat to jedinečné spojení.

Anna Procházková

Článek Jak vybírat první šátek/ nosítko se nejdříve objevil na BeBalanced.

Otestujte si své pánevní dno sama

Nejjednodušší cestou, jak zjistit, zda vše funguje tak, jak má, je zavést si prst do vaginy a pokusit se o svalovou kontrakci. Prst byste měla být schopná svaly stáhnout (obejmout) a zároveň vcucnout směrem vzhůru (provést lift).

To, že nejde lift, není vůbec ojedinělý jev, měla by to pro vás ale být výstražná kontrolka, že je třeba na svém pánevním dnu zapracovat.

Toto vyšetření je samozřejmě jen orientační, pokud máte obtíže, doporučujeme vždy návštěvu odborníka např. fyzioterapeuta specializujícího se na léčbu pánevního dna nebo urogynekologa. Ti vám s jistotou řeknou, jak na tom jste a nastaví vám léčebně rehabilitační plán na míru.

Seznamte se se svým pánevním dnem

Než začnete cvičit, je potřeba uvědomit si, jak pánevní dno vypadá, kde ho máte, zda ho vůbec vnímáte. Velké množství žen své pánevní dno nevnímá, příčin je mnoho, často jsou to i různé psychické nadstavby, které si mnohdy samy ani neuvědomujeme (někdy radši možná ani nechceme). Pánevní dno je totiž velmi úzce spjato s emocemi.  Rozhodně nám moc nepřidá to, že svaly pánevního dna jsou ukryté a nevidíme je tak lehce jako např. svaly paže.

Nahmatejte si prstem jedné ruky kostrč a prstem ruky druhé stydkou kost, získáte tak dva body, mezi kterými se táhnou svaly pánevního dna. Zavřete si oči a představte si je. Umístěte dlaň mezi výše zmiňované body (do rozkroku) a hluboce prodechněte do spodního břicha. S nádechem byste měli cítit, že vám svaly lehce zatlačí do dlaně směrem dolů. Toto je relaxace svalů.

Je možné, že vám to zezačátku moc nepůjde a pánevní dno vám bude vzdálené. Nic si z toho nedělejte a dopřejte si čas. Zkoušejte to několikrát denně v soukromí, až se v tom zlepšíte a zvládnete uvědomění si svalů i bez kontroly rukou, pak i toto trénujte během dne neomezeně.

 Jak necvičit pánevní dno?

O cvičení pánevního dna se hodně píše, méně mluví, co ale chybí nejvíce je praktické cvičení. Spousta žen totiž vůbec netuší, jak pánevní dno zaktivovat nebo si nejsou úplně jisté, zda to dělají správně. Brožurky se cvičením nám většinou nedávají správné informace. Rozšířená jsou různá cvičení se zvedáním pánve a stlačováním overballu. Tímto způsobem si spíše zafixujete zcela falešný mechanizmus stahování, který nemá nic společného s prací vlastního pánevního dna.

Dalším nešvarem je přerušované močení. Tímto cvičením jdeme proti mikčnímu reflexu a je zde riziko, že si žena vytvoří jiný typ inkontinence a to tzv. urgentní, kdy pociťujeme náhlé nucení na močení. Pokud na toaletu doběhnete a začnete močit, můžete zjistit, že to jak, se vám ve skutečnosti dramaticky chtělo, vůbec nemusí odpovídat reálné náplni močového měchýře.

Posílení svalů

Svaly potřebujeme posilovat jednak izolovaně, ale také v rámci komplexního svalového propojení, které samo o sobě k zapojení svalů pánevního dna pomůže. Jak bylo zmíněno výše, funkce pánevního dna souvisí s funkcí bránice, ale také i s funkcí kyčelních kloubů, chodidel. Přes ně můžeme pánevní dno zaktivovat, ale také i vyřadit. Příklady takových cvičení uvádíme níže.

K cílenému lokálnímu zapojení svalů pánevního nám poslouží nejlépe trenažéry, které se zavádějí do pochvy. Pokud správně zaktivujete svaly pánevního dna, tyčinka na konci trenažeru, sloužící jako vaše zpětná vazba, zda cvičíte správně, se pohne směrem dolů. Pokud budete svaly relaxovat, tyčinka by měla jít nahoru.

Další možností je cvičení s biofeedbackem. Tento přístroj zaznamenává vaši svalovou aktivitu a dle ní podává světelné nebo zvukové signály, jak svaly aktivujete nebo relaxujete. Cvičení se tak stává motivační a zábavné. Máte jasné hodnoty ohledně času a síly kontrakce. Je možné i propojení s PC, kde můžete sledovat různé grafy a statistiky toho, jak se zlepšujete.

Nacvičenou aktivitu těchto svalů je nejlépe pak zařazovat do běžných denních činností.

Co, když cvičení nepomáhá?

Konzervativní léčba (rehabilitace, cvičení, pomůcky) není všespásná a má své hranice. Rozhodně bychom s ní ale téměř vždy měli začínat a také končit. Mnohdy se totiž stává, že pacientky jsou rovnou operovány, např. z důvodů prolapsu nebo močové inkontinence, bez toho aniž by u nich proběhl pokus o konzervativní řešení, popřípadě aby byly alespoň seznámeny, že takové možnosti vůbec existují. Pokud jsou obtíže tak veliké, že je nutná operace, i před ní je vhodné cvičení, aby svaly měly co nejlepší kondici a zákrok měl pak co nejlepší výsledek. Aby byl efekt ale maximální, není možné spoléhat jen na operaci. Velmi často se stává, že se potíže po nějaké době vrací. I po operaci je tedy vhodné začít cvičit a své svaly udržovat ve formě.

Článek Pánevní dno, mýty o cvičení a jak na tom jste vy? se nejdříve objevil na BeBalanced.

Trápí vás bolesti beder, křížokyčelních kloubů, máte bolesti při pohlavním styku, úniky moči nebo potíže s vyměšováním? Pokud ano, je dosti pravděpodobné, že za vše může nesprávná funkce svalů pánevního dna.

Co je pánevní dno?

Anatomicky je pánevní dno tvořeno třívrstvou skupinou svalů, jdoucích od kostrče ke stydké kosti. Můžeme si ho představit jako mísu nebo houpací síť zavěšenou v naší pánvi. Tyto svaly nám zajišťují správnou polohu orgánů (drží je, aby se nepropadly směrem dolů), pomáhají zadržovat moč a stolici.

Pánevní dno má ale také zásadní vliv na držení našeho těla, přesněji řečeno na zpevnění centra těla. Představme si postavení pánevního dna a bránice. Tyto svaly jsou uložené horizontálně nad sebou a neustále spolu komunikuji. Nadechneme se bránicí, ta zatlačí dolů proti pánevnímu dnu. To by mělo být schopné tlaku odolávat a tak bránice může fungovat jako píst, který trochu natlakuje, tedy zpevní střed těla. Toto zpevnění je velmi důležité pro napřímení páteře a stabilizaci pánve a kyčelních kloubů.

Když pánevní dno nepracuje tak, jak by mělo…

Pánevní dno by mělo být schopné odolávat velkým tlakům, např. když zakašleme, skáčeme nebo zvedáme těžká břemena, k této funkci je potřeba jeho aktivace. Pokud je nedostatečná, může docházet k únikům moči tzv. stresové inkontinenci moči.

Naopak s nádechem do podbřišku bránice tlačí do pánevního dna směrem dolů, v tuto chvíli by pánevní dno mělo být schopné naopak relaxovat, což je velmi důležité. Schopnost relaxace bývá velmi často u žen narušena a může způsobovat potíže mnohdy větší než samotné oslabení svalů (např. blokády bederní páteře, přenesenou bolest v kyčlích, hýždích, dyskomfort při pohlavním styku a jiné). Velmi často se ale vyskytuje dysfunkce v obou těchto směrech-tedy snížená svalová síla a omezená schopnost relaxace.

Často se pak stává, že ženy posilují a posilují, ale zapomínají na nácvik relaxace, to pak časem sníží i jejich schopnost svaly aktivovat a dochází k inkoordinaci svalů.

U koho jsou potíže nejčastější?

Potíže s pánevním dnem začínají nejčastěji během těhotenství a po porodu. Rizikovým faktorem je velké a těžké miminko, dále pak komplikované porody s poporodním poraněním, kde může docházet i k závažným stavům jako jsou prolapsy dělohy nebo rekta a s tím i např. související inkontinence nejen moči, ale i stolice.

Další rizikovou skupinou jsou ženy v menopauze, u těchto žen obvykle bývá pánevní dno již částečně oslabeno po předchozích těhotenstvích a porodech. Dále zde hrají roli hormonální změny, často vzrůstající hmotnost.

Obecně potíže s inkontinencí moči se obvykle zhorší při zvýšených nárocích na pánevní dno a to např. při nachlazeních, chronickém kašli nebo nadváze. Po zátěžové epizodě (nastydnutí a kašli) je zase vše v normálu, ale pozor, tyto epizody s únikem moči by pro nás měly být varovným signálem, že něco není úplně v pořádku a na pánevním dnu je potřeba zapracovat!

Další samostatnou kapitolou by mohly být sportovkyně, u kterých by dysfunkci těchto svalů nikdo nepředpokládal, ale opak je pravdou. Potíže s pánevním dnem jsou velmi časté u běžkyň, volejbalistek a gymnastek. Tyto sportovkyně mají obvykle potíže s relaxací a uvědoměním si pánevního dna.

Psychické důsledky poruch pánevního dna

Na první pohled by se zdálo, že tyto obtíže jsou čistě fyzického rázu, ale opak je pravdou. Pro ženy, které jsou sužovány např. inkontinencí moče, tato porucha přesahuje dalece fyzický rámec a značně ovlivňuje i psychiku. Tyto ženy obvykle o svém problému nemluví, dostávají se do sociální izolace. Často se u nich začnou rozvíjet psychické a psychosomatické obtíže jako např. deprese, úzkosti a jiné nespecifické poruchy, které jsou jak pro zdravotníky, tak i pro pacientky samé jen velmi těžko uchopitelné a léčitelné.

Poruchy pánevního dna s úspěchem léčíme.

Více o pánevním dnu si můžete přečíst zde.

Článek Pánevní dno, i když není vidět, nezapomínejte na něj! se nejdříve objevil na BeBalanced.

Manuální lymfodrenáž je terapeutická technika, při které dochází k uvolňování a posunu lymfy v lymfatickém systému. Do tkání se nám neustále uvolňuje určité množství krevních bílkovin, které nemohou být zpětně odplavovány krevním řečištěm. Právě lymfatický systém slouží k jejich sběru a vrací je do krve zpět. Lymfatický oběh tedy začíná slepě téměř ve všech tkáních lidského těla a končí dvěma lymfatickými kmeny, které se napojují na žilní oběh.

Při poškození lymfatického systému či jeho zpomalené funkci dojde k tomu, že se začne lymfa v tkáních hromadit, následně pak vzniká otok, tzv. lymfedém. Tento otok je to nebolestivý, bledý, chladný, zprvu měkký, později tuhý.

Proč je lymfodrenáž lepší dělat manuálně?
Největší výhodou manuální lymfodrenáže oproti přístrojové, je možnost zacílení na daný problém. Terapeut vidí a cítí, jak tkáň a otok reaguje a tomu upraví výběr a počet opakování jednotlivých terapeutických hmatů. Vždy se začíná vyprázdněním-uvolněním centrálních oblastí (uzlin krku, podpaží, třísla) a následně se přesouváme lymfu z distálních částí do proximálních (např. od podpaží až po prsty).

Provádí fyzioterapeutka Mgr. Simona Reichertová.

Článek Manuální lymfodrenáž se nejdříve objevil na BeBalanced.